ROTVAJLER
rozvážný, neúplatný a vytrvalý

Na co síly stačí

Rotvajler rozhodně není plemeno pro úplného začátečníka. Důležité je upřímně si přiznat, na co síly stačí a na co už ne. Především obrovská síla a hmotnost psa, který bez základního výcviku v ovladatelnosti vylučuje jako majitelku křehkou dámu na vysokých podpatcích. Sebevědomí samce-psa může být někdy pro nového majitele nepřekonatelnou překážkou. Na druhé straně oddanost feny celé rodině může poskytovat potěšení mít doma rotvajlera.

Pes jednoho pána

Rotvajler je plemeno jednoho majitele. Neznamená to například, že nepřijme celou rodinu. Naopak rodina je jeho smečka, kterou uznává a miluje. Dospělý pes nemůže měnit majitele. Samozřejmě je v mládí schopen přijmout i novou rodinu, které s ním vlídně zachází, ale v dospělosti, tedy po třetím roce věku, si s sebou nese i zkušenosti předchozí a těžko si zvyká. Zásadně se nehodí pro strážní služby se střídáním psovoda. Tam, kde má pes pouze jediného psovoda, vynikne jeho oddanost, ochota k práci, spolehlivost, velmi dobra paměť na všechny vjemy a neúplatnost. Pro jeho povahu je charakteristické trvalé zafixování návyků a reflexů

Kanadský šampión a několikanásobný držitel titulu Best of Breed, pes OVAL von der Mauth, maj. V. a A. Germanese, Ontario, Kanada

Dostatek pohybu: zahrada nestačí

Rotvajler je odolné plemeno, které lze chovat doma i venku na zahradě. Má dlouhou a hustou srst, která ho chrání před zimou a nepohodou. Při umístěni venku musí mít přiměřeně velkou zateplenou boudu, do níž neprší a nefouká. Při chovu v bytě je třeba naopak počítat s neustálým úklidem chlupů při pravidelné výměně srsti, jichž je při jeho velikosti vždy hodně.

Pro rotvajlera, jako pro každé velké plemeno, je nutný dostatečný pohyb, který je jednou z mimořádně důležitých podmínek správného vývoje nejen kostry psa, ale i jeho psychiky. Jsou nutné pravidelné dlouhé vycházky. Nikoli jen výběh na zahradě, byť jakkoli velké. Rotvajler nemá nevhodné lovecké pudy a nevzdaluje se za zvěří od svého majitele.

Výchova a ovladatelnost

Rotvajler nepotřebuje k soužití v rodině žádný vrcholový sportovní výcvik. Úplně postačí základní výchova štěněte a základní výcvik ovladatelnosti. Od štěněte je třeba správně usměrňovat sebevědomí psa - aby věděl, co smí a co nesmí dělat. Musí se naučit poslechnout povely ve všech situacích. Proto je nejdůležitějším momentem při výchově rotvajlera důslednost. Metody výcviku by měly být nenásilné, dobrovolné a s několikerým opakováním v nepříliš rychlém tempu. Rotvajler má "sloní paměť." Je to plemeno vhodné pro kterýkoli druh výcviku. Jediné, co nemá rotvajler rád, je hrubé zacházeni, křik, nespravedlnost, na což reaguje tvrdohlavým odmítnutím, vzdorovitě až agresivně.

Rotvajler nepatří do rukou lidí cholerických, nervózních, nevyrovnaných. Při výchově a výcviku potřebuje klid a mírné zacházení. Pak se také za správný přístup odvděčuje po celý život svou oddanosti, důvěrou a pohodou, kterou kolem sebe šíří.

Rotvajler se nevrhá bezhlavě do řešení situace, vždy si nechá okamžik na rozmyšlenou. V této chvilce rozvahy nedává svou mimikou nic najevo. Rozhodne li se zaútočit, působí pak útok zdánlivě nečekaně. Kdo však rotvajlera zná, ví, kolik signálů pes vydá, než se pro útok rozhodne. Pokud už se rozhodne, je to akce bleskurychlá, tvrdá a účinná. Situaci hodnotí chladnokrevně a malichernosti přehlíží. Je však vždy připraven pohotově chránit svou rodinu, vycítí-li nebezpečí, nebo je-li jeho smečka napadena

Na svého pána musí reagovat i bez povelů. Psovod musí dát psovi možnost pochopit jeho přáni dřív, než jsou vyslovena. A to jde pouze s velkou trpělivostí cvičitele a po dlouhé době. Zde se právě projevuje obrovský potenciál inteligence rotvajlera. Pes velmi často dokáže udělat i to, s čím se dříve nikdy nesetkal, jen proto, že bezmezně věří svému psovodovi

Bližší informace o plemeni můžete
najít v knize
MVDr. Miloš Sedlář: Rotvajler
(Vydal Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 1998)

MVDr. Miloš Sedlář
foto: Canis (l) a archiv

Zpracoval: Ivo Přikryl