CHOVATELSKÉ MINIMUM

Doporučujeme rozdělit vývoj štěněte na fáze,je to praktické a všeobecně mezi kynology zaběhnuté. Chceme-li pochopit opravdu jednání psa, musíme sledovat jeho vývoj od narození.Postupujeme tak od jednoduchého ke složitému. Zároveň se naučíme,jak máme zacházet s dospělým psem a co od něj můžeme v určitém věkovém období žádat. Sledujeme-li psí rodinu /psa,fenu a štěňata/, poučíme se o výchově. Člověk má jednat se štěnětem podobně. Zkušení kynologové nás učí totéž, řadu věcí však můžeme doplnit podle vlastních zkušeností a zlepšit.

I.VEGETATIVNÍ FÁZE
trvá 14 dní.Příroda vybavila štěňata vším potřebným,ostatní víceméně ušetřila.Prvních 14 dní se nic nemění,kromě velikosti a váhy.Pití a spaní jsou hlavní funkce štěněte. Musí se tedy umět pohybovat tak,aby se dostalo ke zdroji mléka. Jsou mu vrozené určité způsoby pohybu: poloha na břiše, orientace vpřed a vzad a schopnost lézt oběma směry. Štěňata se nepohybují rovně vpřed, nýbrž lezou v malém kruhovém oblouku. Nenarazí-lí na tělo matky, vrátí se k výchozímu bodu. Vezmeme - li v úvahu velikost pelechu, není pravděpodobné, že by matku nenašla. Přitom se uplatňuje i tvar plochého dolíku /muldy/, který ztěžuje štěněti vzdálení od středu. Proto by pelech připravovaný k vrhu neměl byt rovný. Druhým zajištěním k dosažení cíle je hledací automatismus. Štěně pohybuje pravidelně hlavou ze strany na stranu a tak prohledává své okolí.

SMYSLY
Stěně má pro své pohyby zvláštní výzbroj, všechny tyto možnosti pohybu nám dávají možnost kontrolovat biotonus. Jde o to,jak aktivně využívá štěně tyto možnosti. Pozorujeme - li štěňata v pelechu, nedostaneme správný obraz. Proto při vážení položíme štěně na stůl a díváme se, co dělá. Leze - li živě kolem, ukazuje výrazný kyvadlový pohyb hlavou vertikálním i horizontálním směrem, otočí - li se rychle, položíme - li je na záda, ucouvne-li rychle při dotyku s chladným předmětem, je všechno v pořádku. Štěně, které zůstane ležet a čeká,až ho odneseme, není životaschopné. Máme - li mladé zrovna na stole, přineseme elektrickou dečku vyhřátou na 30 - 40°. Zdravá štěně se bude okamžité snažit vší silou dostat k ní. To znamená,že vnímá teplo a kromě toho, že má plné vyvinutý instinkt dostat se k teplu. Sotva se čenichem dotkne dečky,poznáme další způsob jednání - zaboření do kožichu. Štěně tiskne čenich na dečku a přejíždí jím směrem nahoru,tento pohyb stále opakuje. Provádí ho i na naší ruce, je-li teplá. Přitom cítíme výrazné sílu, kterou k tomu užívá. Vezmeme - li však hladkou tvrdou plochu /ohřátý kov nebo dřevo/, pohyb se nedostaví. Hmatový smysl umožňuje mláděti poznat měkké tělo. Význam tohoto pohybu se objasní, pozorujeme - li štěně u těla matky. Zdviháním čenichu, který je zabořen v kožichu, rozhrnuje srst,aby našlo struk. Intensita tohoto rozhrnování srsti je ukazatelem zdravého dědičného základu. Máli štěně bradavku v tlamě, začne sát. Každý z jeho sacích pohybů je řízen automatismem, jehož centrum leží těsné za mozkem, v prodloužené míše. Mohli bychom si myslet,že v tomto stadiu je čich zbytečný jako sluch a zrak. Ruský fyziolog Troskinin dokázal jednoduchým pokusem,že štěňata mají vyvinutý čich brzy po narození. Tím, že namazal struky feny mentolovým olejem,který podruhé umyl,dokázal,že při prvním sání se vtiskuje čichový vjem mateřských struků. Existuje asociace mezi "uspokojením ze sání" a "pachem struků". Bradavku, která nevoní, nemůže štěně pokládat za zdroj mléka. Hlavní věcí je výrazný pach,jinak by nebylo možné zvyknout narozená štěňata na gumovou savičku. Pach nesmí být však příliš nápadný nebo nepříjemný. Např. anýzový olej nemají štěňata ráda, na nabídnuté rybě však zkoušejí sát. Existuje tedy diferenciace pachu. V našich představách je čicháni spojeno s chuťovými vjemy. U psa je to vzhledem k jeho jemnému nosu ještě výraznější,jeho chuťové vnímáni je zde zcela určené čichovými vjemy. Psi bez čichu nerozeznávají chléb od masa. Narozená štěňata nemají vůbec vyvinutou chuť. Sají střídavě sladké mléko i hořký čaj jako cokoliv jiného. Nemají také vrozené chuťové a čichové vnímání pro psí mléko.
Podíváme se na možnosti, jak se štěně může bránit proti ohrožení. Od nepříjemných věcí se stáhne zpět. Pro ochranu je důležité vnímáni bolesti. Stěně vydrží mnoho, jeho vnímáni bolesti není nadměrně vyvinuté. Uchopíme - li je však příliš tvrdě, cítí to,snaží se vyprostit a hlasité se ozývá. To je signál pro matku, výraz nesouhlasu,nespokojenosti a bolesti.
Hlas je spojený s dýchacím aparátem. Bezprostředně po osvobození z plodové blány otevře mládě doširoka tlamičku, jazyk je přitom vyplazený a pohybuje se ze strany na stranu. Je to první nadechnutí - po němž se ihned ozve tenký hlásek, tím se uvolní dýchací cesty. Pak dýchá štěně již nosem, protože tlamu potřebuje hlavně k pití.

SÁNÍ
Tento výraz nesmíme brát doslovně, protože u psů se jedná vlastně o "lízavé sání", o lízání jazykem, který má tvar žlábku a přiléhá tak zespodu a ze stran k bradavce. Jazyk masíruje bradavku 20x za vteřinu. Jedná se o vrozený rytmus v automatismu sání,který je určen hojnosti mléka ve struku. Počet lízavých pohybů a stupeň nasyceni vzájemné na sobě závisí /to je vrozené/. Je-li štěně brzy syté, přebývají mu "lízavé pohyby,které musí proběhnout naprázdno nebo se musí odreagovat na náhradních objektech. Pro kojence platí totéž, musí odreagovat sací pohyby na prázdné láhvi nebo savičce, také cucání palce má tento důvod. Nesoulad mezi sacím automatismem a přijatým množstvím mléka /propouštění bradavkami/ má pro nás praktický význam, chceme - li vychovat štěně uměle pomocí lahve. Uděláme - li mu sáni příliš lehké,dochází ke špatným návykům. Snadno se dá zkusit,je-li požadavek sání utišen. Nabídneme štěněti po pití špičku prstu, souhlasí - li potřeba sání s množstvím mléka, nebude mít mládě o prst zájem.
Další vrozený způsob jednání štěňat je "mléčný krok". Sající štěňata stoupají předními nožkami střídavě na okolí bradavky a masírují tak nepřetržitě mléčné žlázy. Můžeme říci, že neexistují psi,kteří by sáli bez mléčného kroku. Šlo by to těžko, kdyby se malí nemohli pevné zapřít o zem zadními končetinami. Toto zapření je velmi charakteristický pohyb, Na hladké ploše jsou zadní nožky ve stálé akci,aby našly oporu. Posunují celé štěně pevně proti břichu feny a udržují je v této poloze. To je markantní zejména když se dva sourozenci tlačí k jednomu struku. Takové jednání by se mohlo zdát bezohledné. Malá štěňata však dosud neví nic o existenci svých sourozenců, nevnímají je. Dá se říci : čím "brutálněji" se takový malý chlapík v prvních 14 dnech chová, tím lépe bude vypadat jeho budoucnost. Právě silná,zdravě vyrostlá štěňata budou ta nejsociálnější. Horlivost při sání ukazuje sílu biotonu. V prvních dnech se fena nevzdaluje z pelechu, musí-li ven, vrací se co nejrychleji. Za nepřítomnosti matky se chovají malí klidně. Přitlačí se k sobě - říkáme tomu kontaktní ležení - a spí. Dokud se nevrátí fena, nehýbou se. Zůstane-li fena dlouho venku, začnou lézt v pelechu dokola. Podivuhodné zařízení! - pelech neztratí. A kdyby se vlčice nevrátila, přejde spánek bez bolesti v bezvědomí. Teprve později,když jsou větší a mohou opustit pelech, hlásí se, mají - li hlad. To už však také reagují na podezřelé zvuky nebo přiblížení a mohou se schovat. Fena má v této době velmi mnoho práce. Neustále mláďata očichává se všech stran, aby se přesvědčila, že je všechno, v pořádku. Čistí jim jazykem kožíšek, masíruje tlustá bříška, což podporuje trávení. Tekuté i tuhé produkty ihned sesbírá. Udržuje pelech stále v čistotě.
POŽADAVEK TEPLA
Kontaktní ležení štěňat není sociální způsob jednání. Odpovídá požadavku spolehnutí, mláďata se spokojí i s vhodným náhradním předmětem. Požadavek tepla hraje jistou úlohu. Nemusíme však proto usuzovat,že se mají štěňata vychovávat ve velkém teple. Přicházejí na svět s velmi nízkou tělesnou teplotou, počet jejich červených krvinek je daleko menší než u dospělého psa. "Mění teplotu" téměř jako plazi, ne však tak výrazně. Mohou silně ochladnout, když matka opustí pelech, aniž by se jim cokoliv stalo. Po návratu feny se opět zahřejí, jejich vlastní produkce tepla je zcela nepatrná. Při silném ochlazení klesá aktivita - štěňata spí.

II.PŘECHODNÁ FÁZE
Přechod z prvního stadia do druhého se vyznačuje probuzením zraku a sluchu. Z kojence se stává psí dítě, které je tak dalece vyvinuté, jak je nutné k navázání prvních kontaktů s okolím. Ostré hranice nelze stanovit. Fyziologický vývoj a vývoj jednání se v této době pronikavě mění. Nové činnosti jsou časově odstupňované, pozorujeme však také individuální rozdíly.
Přechod je charakterizován otevřením očí, to může trvat i přes 24 hodin, jedno oko se může otevřít dříve než druhé. Vyskytli se psi, kteří otevřeli oči již 9. den a zase jiní, u kterých to trvalo 19 dní. To jsou extrémy, obvykle se otevírají oči 12.-15.den. Při těchto údajích nesmíme zapomenout, že štěňata z jednoho vrhu nemusí být stejně stará, rozdíl může činit až 8 dní. To se dá poznat během prvních 14 dní, proto štěně,které otevře oči 15. nebo 16.daň nemusí být zpožděné ve vývoji, může tomu však tak být. Na každý pád zaznamenáme přesně tyto odchylky a pozorujeme pečlivě další pokroky v jednání. Ve spojení s pravidelným vážením získáme přehled o založení našich štěňat. Otevření očí neznamená ještě, že štěně již vidí, ukazuje se však již reflex panenky. Štěně může již očima pohybovat. Děje se to však nekoordinovaně, většina štěňat šilhá. Kapesní lampičkou, kterou posvítíme zblízka do očí,se můžeme přesvědčit, zda mladí už vidí. Poznáme to podle jejich jednáni, při posvícení couvnou nebo jinak reagují. V 21 dnech musí být zrak úplně vyvinutý.
Také sluch nefunguje obyčejně před 21. dnem života. Teprve potom reaguje štěně na zvuky buď pohyby uší nebo úlekem a strachem. Vždy si musíme uvědomit, že nový zvuk - rána, zavolání, šumění vody atd.- je pro štěně, které přechází s ticha do světa zvuků, nezvyklý. Nemáme dopustit, aby se leklo, protože nebezpečí vzniku bázně před nějakým zvukem je velké. Nezpracované zážitky z mládí - ve smyslu působení šoku -existují právě tak u psa, jako u lidí.

NOS
Nejdříve se vyvíjí čich. Již 16.,17.,nebo 18. den můžeme pozorovat, že se štěňata očichávají, očichávají nám prsty, nastavíme - li jim ruku před čenich. Tím začíná vnímání okolního světa. Že je to právě nos,který začne první fungovat, tomu se u čichově založeného zvířete nedivíme. Také pro dospělého psa se skládá svět daleko více z čichových než optických vjemů. Tak jako se lidé orientují očima, řídí se pes nosem. Nejvíce informací získává vzdušnými proudy, které přejdou čichovými polemi jeho nosní sliznice. Normálně řekne nos psovi o okolí tolik, co nám oči vybavené dalekohledem a lupou.
Mnoho psích plemen ztratilo však již značně ze svých čichových schopností. Takoví psi plně nežijí, procházejí životem jako poloslepý člověk, který je na tom lépe, protože má vysoce vyvinutý mozek, představivost a fantazii.

Celý mozek psa je zařízen k přijímání vjemů čichových orgánů,k jejich zpracování ave vyšších centrech a tím k vlastnímu zažití.
Zrak a sluch jsou pouze pomocné funkce /tak jako u lidi sluch a čich/. Člověk se řídí zrakem, celá naše představivost je založena na obrazových informacích. To co se děje v psovi, spočívá na čichových obrazech, tak jako u delfínů je vybudováno na sluchových obrazech. Musíme hovořit o "čichových obrazech" - nemáme lepší výraz. I slepý člověk, který pozná svět pouze hmatem, zpracovává svá vjemy obrazně, protože má mozek odpovídající zrakovému smyslu a optické orientaci.
Všichni lovečtí psi jsou takříkajíc pěstovaní na nos, největší důraz se klade na to, aby schopnost výkonu čichového smyslu byla plně rozvinutá. U takových psů pak můžeme očekávat, že budou užívat mozek k rozvážnému jednání. Pes s vyvinutým čichem, který tráví celý den v bytě, jehož pachy zná zpaměti, kterého vyvedeme jen za roh domu, nemá nic ze života. V kotci to není o mnoho lepší, většina psů žije ve vězení, ve světě bez vzrušení, ve kterém není žádný zážitek. Zajisté, pes potřebuje tělesný pohyb, výběh, procházky, ale ještě potřebuje duševní činnost. Důležitější, než tělesný pohyb na procházce, jsou zážitky. Svět je plný povětří, nádherný,pestrý koberec voňavých linií, kruhů a vln. Uvedeme si několik známých čísel, za které děkujeme výzkumu fyziologie smyslů psa. Pes jako masožravec má daleko lepší čichové schopnosti pro živočišné látky než pro rostlinné. Může např. poznat nepatrná množství šťávy vytlačené ze 2 mg masa, právě tak reaguje na 5 mg moči feny. Kyselinu octovou vnímá v roztoku stomilionkrát slabším, než člověk. To jsou výkony, proti nimž jsme "čichově úplně slepí".
Struktura čichového orgánu psa je odpovídajícím způsobem komplikovaná. Čichová pole nosní sliznice, ležící v horní části nosu, do kterého pronikají jemná rozvětvení čichových nervů, zabírá u člověka plochu cca 5 cm2, u NO nebo RTW průměrně 160 cm2. Také síla sliznice je u psa podstatně větší - 0,1 mm, u člověka pouze 0,006 mm. To jsou anatomické veličiny, které dělají ze psa čichového fenomena.

DĚDIČNÉ KOORDINACE A UČENÍ
vývoj pohybu vpřed pokračuje od dosavadního lezení po břiše přes běhavé lezení až k prvnímu běhání. V souvislosti s vývinem pohybového aparátu dozrávají i k němu náležející dědičné koordinace pohybu vpřed, k nim se přidává ještě cvičení. Zatímco dosud neznala štěňata nic jiného než pití a spaní, ukazuje se ve 3. týdnu vzrůstající potřeba pohybu. Štěňata pobíhají v pelechu bez plánu - nazýváme to běháním, protože víme, že to tak má být a brzy skutečně bude. Z těchto začátků by se však nikdy nevyvinulo skutečné běhání, kdyby k tomu nedávaly popud impulsy nervového systému - stále zkoušet a cvičit probouzející se schopnost pohybu vpřed.

S ostatní činností je to stejné. Rozhodujícím činitelem je zvědavost, která je pohnutkou k učení. V přírodě si pes zachovává radost z učení celý život - musí, protože je podmínkou pro přežití. Zvědavost se probouzí okolo 16.-18. dne života, zřejmě v souvislosti s čichem. Čím větší je zvědavost, tím více se pes učí, tím hlouběji proniká do jednotlivostí i souvislostí svého okolí. Proto nám jednání psa ve 3 týdnech prozradí, bude-li vynikající nebo zůstane-li hloupý. Stěně může být opožděné ve vývoji třeba i o týden, na tom nezáleží, záleží na intenzitě zvědavosti.
Pozorujeme tedy projevy zvědavosti: nejdříve se očichává matka,sourozenci,pelech a ruce pána. Pak vstoupí do akce jazyk, který zkouší vše olízat. Nakonec kouše štěně do všeho, do čeho se kousat dá. Prvně se signalizuje výrazněji radost - krátký ocásek se pohybuje sem a tam -z toho ne později vyvine vrtění ocasem. Všechny pohyby provádějí štěňata pomalu a rozvážně,což působí komicky.Také oko reaguje pomalu: štěně pozoruje dlouho zajímavý bod,než po něm zatápá. Všechno je nevyzrálé a nevycvičené. Z hlasových projevů ubývá kňučení, štěňata se vyhýbají nepříjemným situacím. Koncem třetího týdne slyšíme jíž vrčení, štěkání ještě ne. Pokud jsme se se štěňaty ještě neseznámili, ozývá se z pozadí boudy zlé a nebezpečné vrčení, strčíme-li tam hlavu, štěňata však nemohou ještě kousat. Sáhneme - li po nich, přitisknou se k zadní stěně a upadnou do jistého stavu strnulosti ze strachu nebo křičí. Koncem třetího týdne začnou hryzat všechno možné, protože již mají mléčné řezáky a špičáky, které píchají jako jehly. Žvýkají již kousky masa i když, nejsou schopna je sežrat. Proto matka vyvrhuje polostrávenou potravu, kterou mladí hltavě přijímají. Zdá se mi cennější dávat v této době feně vybranou potravu, než začít s přikrmováním štěňat. Kdo má fenu bez těchto instinktů, musí přikrmovat. Kaše vyvržená matkou je však nejlepší doplněk potravy pro mladé. Proto dáváme feně potravu obsahující všechny potřebné složky,především bílkoviny a tuky. Právě tuk je pro psy důležitý. Moje /v instinktech pevná/ fena dingo dávala vždy přednost špeku před masem, tuto kaši pak servírovala mladým. Když, jsem nabídl štěňatům ve stáří 24 dní kousky masa a kousky špeku,vybrala si špek. Také hovězí lůj je velmi vhodný, právě tak jako tuk ovčí,králičí a slepičí. Vnitřnosti, srdce, játra a ledviny zpracovává fena výborně. S uhlohydráty /jako vždy při krmení psa/ zacházíme šetrně. Po nich jsou štěňata tučná, ne však plnohodnotně živená. vyvrhování natrávené kaše vytváří nový vztah nejen k matce, nýbrž také k otci. Je málo známé, že se i pes podílí na krmení a že mezi rodiči dochází často k soutěžení. Vlci často živí i cizí mláďata, probouzí se v nich okamžitě instinkt péče o mladé,který mají jen zvířata s vysokým sociálním cítěním.Dospělá zvířata se v krmení úplně předstihují, každé chce být první. Erik Zimen vypráví,že jeho 4měsíční vlčice krmila mladší vlčata, tomu se nikdy neučila, protože žila od časného dětství bez nátky. Tento instinkt vymizel již u mnoha našich fen,ještě více u psů. Štěňata,vlčata,mladí šakali a jiní žádají rodiče o potravu prosebným posuňkem. Strkají nosem stále znovu do tlamy otce nebo matky.Psí mláďata to činí asi od 22.dne. Zajímavé je, že prosebné strkání nesměřuje k libovolnému místu,nýbrž přesné k ústnímu koutku. Dotýkání se koutku tlamy a vyvrhování potravy mají zvláštní význam ve vývoji štěňat v sociální jedince.Na konci přechodné fáze je třeba brát prosebný posuněk štěňat jako sociální reakci, je to žádost,po které následuje odpovídající dávání. Toto jednání se liší od mléčného kroku,který probíhá bez zkušenosti a neuvážené.

Zpracoval: Ivo Přikryl