Úvod

Ještě jedna reakce na akci pořádanou ve Vodňanech (klubová výstava, mistrovství ČR ve výkonu a svod plemeníků) na podzim 1999.
Výstavu, kterou posuzoval p. Tománek, mimochodem vcelku kvalitně, rychle, ale zároveň plynule, lze snad jen pochválit. Co však pochvalu rozhodně nezaslouží, byla ranní přejímka psů před výstavou a sobotní organizovanost závodu a svodu plemeníků.
Nejprve k té přejímce. Myslím si, že pokud se při vstupu do areálu účastníkům výstavy kontroluje očkovací průkaz a dokonce i to, zda některá fena hárá či nikoli, bylo by příště dobré postupovat stejně i u psů a fen, které si s sebou vezmou i návštěvníci výstavy. Jak se říká, metr by měl být na všechny stejný, a náhoda je blbec, ale jde přece o rotvíky nás všech.
A dále ke svodu svodu a závodu konanému v sobotu. Rozhodně se mi nelíbilo vyhlašování závodu uprostřed předvádění jednotlivých plemeníků. Ten, kdo chtěl vidět svod i vyhlášení závodu, musel si buď vybrat nebo se rozpůlit, což umí zřejmě jen Copperfield. Přitom stačilo jen nechat předvést posledního plemeníka skupiny, která byla zrovna na place, svod přerušit, vyhlásit výsledky závodu a pokračovat v předvedení další skupiny plemeníků. Nevím, snad to bude jen můj názor, ale doufám, že nikoli, když řeknu, že klubová výstava, svod plemeníků, ale i závod RTW by měl jak pro účastníky, tak pro lidi, kteří o rotvajlerovi přemýšlí do budoucna, být opravdový zážitek, dalo by se říct na profesionální úrovni, o čemž mě víkend ve Vodňanech 2.-3.10. moc nepřesvědčil. Nezbývá než si přát, aby to příští rok, ale i ty následující, bylo lepší a lepší.

Abychom si letošní zimu trochu proteplili, uvádíme dvě ohlédnutí za loňským létem, a jak jinak než s rotvajlery.

ze zkoušek

bylo nás moc, ale rotvíků víc...

Dovolená s rottweilerem
Již potřetí se v krásném prostředí kynologického cvičiště v Kladně-Rozdělově konal výcvikový tábor pro rottweilery. V r.1999 poprvé byl čtrnáctidenní a zúčastnilo se ho 40 dospělých a 7 dětí, psů bylo 40. Při výcviku mi pomáhali MUDr. Vlasta Marešová a Karel Mošnička, oba zkušení cvičitelé rotvíků. Práci figurantů vykonávali Jakub Borovička a Michal Horák, kteří s námi jezdí od prvopočátku.
Každý den se dělala obrana, nejdříve kruhovka pro mladé psy a pak se jednotlivě sjížděla obrana podle přání psovoda a potřeby psa - od vyštěkání, kousání na vodítku až po hladké zadržení či protiútok. Na stopy byla možnost chodit každý den a poslušnost se dělala s každým zvlášť, protože cvičením v řadě se pes nic nenaučí.
Ve chvílích volna byly pro všechny připraveny různé soutěže, udělané tak, aby se jich mohli zúčastnit i mladí psi, kterých byla většina.
Již pravidelně jako první byla vyhlášena soutěž "o nejhladovějšího psa". Skoro všichni nastoupili večer se svými psy a s plnou miskou na plac a na povel se všichni psi pustili do jídla. Umíte si představit 25 rotvíků u svých misek většinou hltajících svůj příděl! Pravda, jsou i méně žraví rotvíci, ale ti byli povzbuzováni svými páníčky, aby rychleji jedli.
Druhou soutěží byla "bojovka". V lese kolem cvičiště byla vyznačena trasa, na které bylo pár úkolů:

vidím tábor veliký! (z bojové hry - přísní rozhodčí sledují Katku Boškovou a Akima Medvědí tlapa)

hod granátem na cíl, kdy pes byl odložen, plížení psa i psovoda, kde na oba čekalo malé překvapení, střelba ze vzduchovky, test znalosti ZŘ a anatomie psa a na závěr, pár metrů před cílem, si každý vytáhl "zranění psa", které musel na místě ošetřit. Bylo to ovázání poraněné části těla psa, které muselo vydržet až do cíle. Nutno přiznat, že obvaz na poraněném místě vydržel jen u malé části ošetřených psů.
Další soutěží byl závod v Agillity, kde si každý mohl vyzkoušet šikovnost svého psa i svou vlastní.
Dělalo se také přivolání, zadržení figuranta a přinesení aportu - vše na čas. Nejzajímavější soutěží pro psy bylo aportování telecího párku. Bylo zajímavé, že asi tak polovina zúčastněných psů dokázala přinést odhozený párek, pár jich bylo neporušených, některé byly z poloviny ujedené a dvěma psům se tahal párek až z krku, protože vítězem se stával ten pes, který přinesl celý párek. Někteří psi ho ale doslova spolkli na místě, aniž by se snažili ho přinést.
Poslední soutěží byla "noční bojovka". Většina rotvíků prošla trasu s některými nástrahami v naprostém klidu, ale našli se i tací, kteří naštěstí byli na vodítku, takže jsme je nemuseli nikde hledat. Po skončení bojovky bylo pro všechny připraveno kousání v kruhu, a to zvládli úplně všichni.
Nejen vítězové soutěží, ale i všichni zúčastnění dostávali pro své psy odměny, a to hlavně díky panu Chejnovi, který je výrobcem různých sušených pochoutek pro psy a který větší část cen sponzoroval.
Byla také připravena ukázka bonitace, kde si každý mohl vyzkoušet měření psa i nácvikově reakci svého psa na figuranta u kolíku. Také jsme ukázali dva rotvíky záchranáře, kteří předvedli vyhledání osob schovaných v lese pod větvemi a na stromě. Čtyři rotvíci splnili zkoušku ZM a dva ZVV1.
Ctěla bych touto cestou ještě jednou poděkovat celému výboru ZKO Kladno-Rozdělov pod vedením pana Kohuta, který nám umožnil prožít krásnou dovolenou se psy u nich na cvičišti a věřím, že i letošní dovolenou budeme moci prožít u nich.


Gerhart Holý a čejkovická rotvajleří trojka		Karel, Pavel, "štěně" a Athos Ho-Dra - takhle to začíná...


soutěž agility není tak úplně jednoduchá, jak se zdá tomu, kdo to umí		odpočinek po náročném dnu (Franco Kamej a Canstance z Amiho dvora)


jedem domů (Ben Ballotada)

Od 4.7.1999 začalo letní výcvikové táboření a 29.8.1999 končilo IV.turnusem na nově zbudovaném cvičišti č.630 - ZKO Roudnice-letiště.

Fa Milberk, profesionální výcvik psů všech plemen, zde pořádala svůj tradiční tábor, letos konečně na svém pozemku, protože jsme si pronajímali různá cvičiště. Přijelo asi o 1/3 táborníků méně než obvykle (50 psovodů s rodinami), ale tak jsme si to i představovali, neboť podmínky byly "bojové" - nebyla žádná teplá sprcha, splachovací WC, ústřední topení a elektrické ledničky či velká zděná klubovna.
Místo klubovny 9m vagón s vybavenou kuchyňkou, stoly, židle. Byla i možnost vypůjčit si stan nebo si každý přivezl vlastní. Kotce pro psy jen malé odkládací. Cvičiště je ale více než 1 a čtvrt hektaru velké, přímo v polích u letiště, takže blízko na stopy i na nákupy do města. 130 stromů poskytovalo nejen blahodárný stín, ale i své plody k občerstvení, také zde byl rybíz a jahody.
Přijelo asi 15 různých psích plemen. Nejvíce byli zastoupeni němečtí ovčáci, hned za nimi rotvajleři. Rotvíci mají u nás vždy "nejvíce otevřená vrátka", také se nejvíce ze všech plemen zúčastnili zkoušek. Jen z chovné stanice Drotar zde byli čtyři a každý z nich složil zkoušku. Jejich mamina Kora von Hennekamp s námi jela už čtvrté léto.
Ze známých jedinců RTW s námi i v minulých letech byli např. Art z Tihelny, Fred Mivanga, Cora z Tyrosu, Deny Gerix, Apolo Drotar, Dany Kralický Sněžník, Vanesa Bohemia Ortles aj.
Nejmladší RTW, který složil zkoušku ZM, byl Xary v.d.Teufelsbrücke, jehož majitel s druhým rotvíkem Aranem Znojemský ráj s námi jezdí už čtyři roky. Mohla bych takto pokračovat a popsat mnoho řádků, abych vyjmenovala desítky a desítky RTW. Raději však o výcviku.
Jelikož bylo teplé letní počasí, nedalo se cvičit často a začínat se muselo už ráno před šestou hodinou pachovými pracemi. Následovala poslušnost v družstvu pro štěňata a mladé psy a jiní individuálně pod vedením zkušeného výcvikáře a večer se pokračovalo obranou.
Přes den jezdili táborníci na nedalekou pískovnu, kde bylo výtečné osvěžení. Komu se nechtělo ten den "chytat bronz" na pískovně, využil možnosti výletů na památnou horu Říp, která je ze cvičiště dobře vidět, či na hrad Hasenburk, zámek v Libochovicích, ZOO v Ústí nad Labem aj. Večery probíhaly za znění kytar a banja u táboráku, kde na roštu vždy voněla nějaká dobrota.
Turnus mezi prima lidmi uběhl vždy tak rychle, že se nikomu nechtělo domů, a tak loučení probíhalo se slibem "přijedeme určitě zase a ještě přivezeme další kamarády pejskaře"... Samozřejmě to nás zavazuje vylepšit naše cvičiště o teplé sprchy, ekologické WC, chatičky na spaní, zkoušky nejen z NZŘ, IPO, SchH, ale i záchranářské a trať agility. Poslední jmenované už je připraveno.

zleva: Carmen Hartau, Cassie Corsa Bohemia Rott-Box, Boss Hartau

roční Eros z Křemeláku, roční fena NO Orka z Milberku, čtyřletá chovná fena Bresi Vombat

Takže zveme všechny pejskaře i s rodinami - přijeďte v roce 2000 tábořit, program bude nabitý a hlavně: dobrou náladu s sebou!
Nashledanou v Roudnici na novém cvičišti PSÍ ŠKOLY firmy MILBERK u letiště - zve Jindra Pocnerová a členové ZKO č.630.

nácvik kladiny vysoké - tříletá fena Cassie Corsa Bohemia Rott-Box

V časopise Svět psů č. 2/2000 mne zaujal článek Gabriely Metzové "Jaký pes se ke mně hodí?" - ne snad pro rady začínajícím kynologům, ale pro určité nápovědi chovatelům, kteří by si tento článek asi měli přečíst také. Jestliže radí novým majitelům, na co se mají chovatele ptát, pak analogicky chovatel by měl umět na jejich otázky nejen umět, ale také chtít odpovědět.
Rozmýšlení o tom, jaké plemeno zvolit, máme všichni dávno za sebou. Rozhodli jsme se pro rotvajlery - dobře nám tak. Všichni už také víme, zda to bylo správné, a já předpokládám, že ano. Nastává ovšem další fáze pro ty, kdo se rozhodli pro chov. A tady bych se chtěla zastavit.
Ne každý, kdo odchová štěňata, se může plně nazývat chovatelem. Byla bych ráda, kdyby to tak nebylo, ale . Nejde jen o to, prodat štěňata co nejdřív a za co nejvíc, ale správný chovatel by měl umět poradit a hlavně důkladně vyzpovídat nové zájemce o naše plemeno, zda jsou schopni a ochotni poskytnout nejprve štěněti a pak dospělému rotvajlerovi to, co potřebuje. Není to samozřejmě jen krmení - za hlavní považuji informace o plemeni jako takovém, a to nebývá tak časté, jak by bylo třeba. Stále mám dost telefonických dotazů, proč pes dělá to nebo ono, jak mu zabránit v nevhodném chování apod. Z těchto dotazů je zřejmé, že ne všichni chovatelé tyto informace umějí nebo chtějí poskytovat. Je to ovšem škoda nejen pro nového majitele, ale hlavně pro psa, který by při správném vedení a zacházení mohl být bezproblémový.
Všichni chovatelé plemeno znají, vědí nebo mohou předpokládat, jaké, zejména povahové, vlastnosti si jejich štěně nese do života. Měli by proto umět poradit při výběru novému majiteli, které štěně je klidné, které temperamentní, které projevuje vlohy "vůdce smečky" atd. Bez ohledu na exteriér (malá štěňátka jsou všechna krásná) by měl chovatel umět přesvědčit např. zájemce bez zkušeností s chovem a výcvikem velkého plemene, že by pro něj byla vhodnější fena, která je zvládnutelnější než dominantní pes. Já vím, že to nemusí být vždycky pravda - znám dost majitelů, kteří to "mají shůry dáno" a přesto, že jejich první pes je právě rotvajler, nemají s ním žádné potíže. To jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo. Bývá daleko běžnější, že majitelé bez zkušeností problémy mají.
Pro chovatele by mělo být samozřejmostí upozornit nového majitele na přímo životně nutnou potřebu rotvajlera, kterou je dostatek činnosti - ať už je to výcvik, časté procházky apod. Nudící se rotvajler je protivný a zásadně dělá to, co by neměl (posuzováno z lidského hlediska). Kdo nemá čas na psa, nemá si ho vůbec pořizovat.
Chovat psa doma nebo v kotci ? - to je, oč tu běží. Na to má každý jiný názor. Výcvikáři mají zato, že pes, který je celý den v kotci, se více těší na majitele a na práci a že mu to pak lépe jde. No nevím. My jsme měli psy vždycky doma a nikdy jsem nezjistila, že by se na nás netěšili nebo neměli chuť do práce. Naopak to mělo výhodu, že na případné problémy (např. zdravotní, začátek hárání apod.) jsme přišli daleko dříve. A ještě něco: pes chovaný doma žije opravdu se svou "smečkou" a mnohem lépe se do ní začleňuje. Při výcviku také majitel ví daleko lépe, jak na co pes reaguje. A že občas něco nevydrží (bota, ubrus apod.) - no bože, stejně se musí kupovat nové věci! Abych to tedy nějak šalamounsky vyřešila: Kotec ano, ale dostatečně velký a dobře zařízený (s boudou příp. zastřešený) a jen po dobu, kdy je majitel stejně v práci a pes stejně většinu času prospí. Můžete se mnou souhlasit nebo také ne . Rozhodně ale ať už je pes v kotci nebo doma, musí mít denně možnost se vyvenčit a důkladně proběhnout. A na to by každý chovatel měl nového majitele upozornit. Velká zahrada to téměř neřeší, protože rotvajler není příliš běhavý a po "inventuře" svého teritoria si většinou lehne na zápraží a v klidu si dá dvacet. Nezanedbatelnou otázkou je i pořizovací cena štěněte. Teď asi píchnu do živého, ale jestliže první dotaz potencionálního zájemce o štěně je na cenu a pak návrh prodeje na splátky, měl by chovatel značně zbystřit svou pozornost. Pokud někdo nemá na nákup štěněte, bude mít vůbec dost financí na držení psa po celý jeho život? A jestliže takovému zájemci štěně prodám, nepřipravuji mu tím doslova "psí život"? Nevím, ale jako chovatel bych si to velmi rozmýšlela.
Na závěr snad jen tolik: Chovatel by měl mít za své "potomky" jakousi "morální zodpovědnost" a pokud se na něj majitel obrátí s nějakým dotazem, neměl by ho odbýt. Tím rozhodně nechci naznačit, že musí odpovídat za každé své štěně až do konce jeho života - to je nesmysl. Velmi se mi ale líbí zájem "naší paní chovatelky", která se i po roce stále ke svým štěňatům hlásí a sleduje jejich životní osudy. Kéž by takových chovatelů bylo co nejvíc!