Zpravodaj III/1999
část 1.

Na základě požadavku Českého kynologického svazu žádá předsednictvo Rottweiler klubu ČR všechny členy klubu, aby v co nejkratším termínu nahlásili svá rodná čísla jednatelce. Kontakt je možný písemně na adresu: Olga Havlová, Arnultovice 22, 793 83 Jindřichov, nebo telefonicky na č. 0652-74 10 86.

V návaznosti na předložené údaje budou našemu klubu přidělovány finanční prostředky z rozpočtu ČKS, proto je třeba tento požadavek splnit co nejdříve.

Upozornění

V poslední době byla zjištěna štěňata RTW s delší drsnou srstí na tlamě a na končetinách, což neodpovídá standardu RTW. Protože je důvodný předpoklad.že tato závažná vada je založena geneticky, obraci' se předsednictvo Rottweiler klubu ČR na všechny majitele a chovatele, kteří o štěňatech s touto vadou vědí nebo kteří je vlastní, aby o nich podali informaci.

Máte-li tedy mladého psa nebo fenu, kteří mají delší drsnou srst na tlamě (vousaté pysky nebo brada) nebo delší drsnou srst na končetinách, pošlete prosím kopii průkazu původu takového zvířete na adresu:

Ve spolupráci s genetiky bude provedena analýza příčin vzniku této závažné vady a budou přijata vhodná chovatelská opatření.

Upozornění ČMKU

Vzhledem k dotazům, týkajícím se UCI, upozorňujeme na následující stanovisko ČMKU. "Plemenná kniha 1 upozorňuje kluby na množící se případy zvířat s PP vydanými českou organizací UCI, tedy NE-FCI. Českomoravskou kynologickou federací (ČKF) a účasti kynologů na akcích této organizace. UCI často inzeruje svoje výstavy v běžném tisku a v televizi, což mnohdy vystavovatele zmate.

Průkazy původu vydané UCI a výsledky jejích akcí není možno akceptovat! Proto doporučujeme klubům, aby na tento problém upozornili své členy. V případě, že v průkazu původu psa vydaném organizací ČMKU bude záznam o účasti na akci UCI (výstavě, bonitaci), je nutno jej nechat úřadně zrušit příslušnou plemennou knihou za poplatek 100,-Kč. S nezrušeným záznamem se stává průkaz neplatným. Připojujeme vzor PP ČKF a její hlavičky." (Přetisknuto z Občasníku ČMKU 1/98)

UCl a její součást Českomoravská kynologická federace (ČKF) je organizace, která není zastřešena FCI. Proto ČMKU, která je Členem FCI, neuznává průkazy původu vydané ČKF, ani výsledky dosažené na výstavách či bonitacích, které pořádá ČKF. Členství v UCI resp. ČKF nelze nikomu zakázat, stejně tak účast na jejích akcích nebo chovatelskou Činnost pod hlavičkou ČKF. Je ovšem na Vaší úvaze, zda potíže, které nejen sobě, ale hlavně svým psům, svým odchovům a jejich novým majitelům způsobíte, stojí zato. Zvířata, byt'čistokrevná (s prokázanými předky do x-té generace), která jsou zapsána v plemenné knize ČKF, jsou posuzována vlastně jako "bezpapiráci", nemohou se tudíž účastnit akcí pořádaných organizacemi ČMKU. A aby to bylo zcela jasné: Rottweiler klub ČR je rovněž součástí ČMKU, tedy i FCI, proto ani na akcích, které pořádá, se nemohou účastnit RTW zapsaní ČKF. Rovněž tak nebude uznávat výsledky z akcí pořádaných ČKF.

-doč-

Napsali nám

reaguji na článek uvedený ve Zpravodaji rotvajler klubu o hodnocení nejúspěšnějšího pracovního psa. V kynologii pracuji od roku 1966, jsem držitelem zlatého odznaku Výcvikáře 1. stupně a dlouhá léta vykonávám funkci Výcvikáře a předsedy ZO.

Ať se na mně někdo zlobí či ne, ale toto hodnocení považuji za naprosto nesmyslné a nevyhovující. Není mi zcela jasné, proč pes či fena, kteří složí zkoušky OP má tak málo bodů, jak je uvedeno. Proč stopařské zkoušky jsou značně nadsazené nad ostatní? Jsou to přece jen zkoušky specielní s jedním zaměřením. Podle mých zkušeností je vrcholem všestranný výcvik, kde pes musí zvládat všechny tři disciplíny a ne specializovat se pouze na jednu. Jak může pes, který složí SP1, být ohodnocen stejným počtem 40-ti body, jako pes, který složí zkoušky třetího stupně. Vždyť při této zkoušce skládá pes poslušnost podle ZVV1 a dvouhodinovou stopu, která psům, kteří dobře stopují a jejichž majitelé nejsou líní s nimi tyto stopy vypracovávat, je pro ně hračkou. Oproti tomu při OP1 je bodové hodnocení pouze 15 bodů a OP2, kde pes musí zvládnout trojkovou poslušnost a obranu na dva figuranty, dostane pouhých 25 bodů.

Zrovna tak účast na MR a MR RTW by měla být bodově více rozdělena - za účast a pořadí. Zde pes dostává pouhých 25 a 30 bodů. Účast na těchto akcích si pes musí vybojovat na vylučovacích závodech, které nejsou nijak lehké. Ve srovnání s SP1 jsou tyto body směšné. Věřte, že pro ty, kteří získají přední místa na těchto akcích, je to až urážející.

V žádném případě nechci zlehčovat náročnost práce záchranářských psů, ale myslím si, že body jsou v kategorii záchranářských psů silné nadsazeny oproti všestranným. Ze zkušenosti vím, že touto činností se zabývají psovodi, jejichž psi nezvládnou všestranný výcvik, nebo mají zdravotní problémy. Není to ale pravidlem.

Od tohoto by se nemělo ustupovat, jestliže chceme, aby rotvajler udržel krok s ostatními pracovními plemeny. Podívejme se například jak dnes vypadají bonitace. Jeto děs. Do kritérií by se měla zapracovat nejen účast na mistrovství, ale i bodově zvýhodnit přední umístění. Vždyť účast na této akci je hodnocena 30-ti body jak u prvního tak i u posledního. Zohledněny by měly být také výsledky všech výcvikových akci, kterých se majitelé se svými psy a fenami zúčastní. Bodově by mělo být rozlišeno přední umístění a účast, pak by mělo úroveň a smysl. Uvedená bodová tabulka na mě působí dojmem, že byla vypracována osobou, která nemá valné zkušenosti s výcvikem psů a nebo má psa jednostranně zaměřeného. Proto vyzývám všechny členy klubu RTW, aby se touto problematikou zabývali a vyjádřili svůj názor. Bude to jen ku prospěchu věci.

Václav Kaskoun
Zbraslav

Abychom nikomu nekřivdili, další část účastníků bonitace své miláčky připravuje pečlivě a velmi dobře, což je vidět na výsledné známce bonitace (povaha). Výsledná známka bonitace záleží z velké části na povaze psa, ale zbývající část je v rukou majitele. Dle mnohých zkušených kynologů (rozhodčí všestranných i záchranářských zkoušek) lze psa využívat podle jeho vrozených vlastností, některý pes dělá lépe pachové práce, jiný lépe kouše. Zkušený výcvikář by měl psa posoudit a postupovat ve výcviku tímto směrem. Je nesmysl tvrdit, že pes, který nezvládne všestranný výcvik (to znamená, že buď nekouše, neaportuje nebo nestopuje), se může uplatnit v záchranných pracích. Takový pes ukončí svou kariéru na nejnižším stupni záchranné zkoušky stejně jako u zkoušek všestranných. Abychom dobře pochopili práci záchranného psa, je vhodně detailně prostudovat zkušební řád záchranných zkoušek dle NZŘ a IPO nebo si vše vyzkoušet se psem s všestrannými zkouškami na vlastni kůži. Měl by to být pes vyrovnaný, nebojácný, neagresivní, Je mi velmi li'to, že se některé zkoušky podceňují či nedoceňují. Myslím si, že jakákoli práce s rotvajlerem je chvályhodná a záslužná. Tomuto plemeni (vzhledem k jeho pověsti) prospěje lépe, když se bude pohybovat mezi lidmi, na výstavách, ve výcviku, než za plotem a na řetězu. Jako výcvikář RKČR bych přivítala každou informaci o činnosti Vás a Vašich pejsků, od hledání hub v lese, výstav, výcviku a agility. Žádná činnost, která vede k výchově bezproblémového psa a

kamaráda, není nedůstojná. Pište o všem, rádi vše uveřejníme.

llona Procházková

Bodovou tabulku hodnocení nejúspěšnějšího pracovního psa roku navrhla pí llona Procházková, výcvikářka RKČR. Nemyslím si, že, podle názoru pana Kaskouna, nemá zkušenosti s výcvikem, ani si nemyslím, že by měla jednostranně zaměřeného psa. Její nynější pes Egon Daubkův vrch má složené zkoušky ZVV2, IP03, SchH3, ZZP3. Se svým předchozím psem Goro Kocjan úspěšné reprezentovala rotvajlery mezi ostatními plemeny (viz tabulka):

Zúčastnila se i závodů záchranných psů dle ZZP2 a ZZP3, mezinárodních i MR záchranných psů.

Vážení přátelé,

Výcvik psa je nepochybně důležitý a nutný - majitel tak získá ovladatelného psa a pes má postaráno o smysluplnou činnost. Nejsem si ovšem jistá, zda je až tak moc důležité, kolikátý je kdo v soutěži, když stejně všichni cvičící majitelé své výsledky neoznamují.

Rotvajlery chovám od r. 1974, nejsem držitelem žádného odznaku, jen jsem asi 20 let dělala jednatelku chovatelům a majitelům RTW pod hlavičkou ČSCHDZ, Svazarmu atd. Výcviku jsem se věnovala vždy v podstatě pouze z výše uvedených důvodů.

Je to už také několik let, co jsem aktivně "proháněla psa" po cvičáku, ale přes nejrůznější změny ve výcvikových řádech podstata výcviku je stále stejná: spolupráce a dobrá sehranost dvou osobností - psovoda a psa.

Teoreticky by se dalo říci, že zkoušky všestranného výcviku by měly být vrcholem, protože pes musí prokázat skutečnou všestrannost (S, P, 0). Proto také i v našich podmínkách chovnosti je složení jedné zkoušky všestranné. Nechci ovšem diskutovat o počtu bodů ve vztahu ke zkouškám speciálním - žádnou takovou jsem dosud nesložila, takže bych mluvila o něčem, co neznám. Ale mohla bych polemizovat o tom, zda obrana je obtížnější nebo něco víc než stopa, protože mně se to nezdá. U žádného z našich RTW jsme s obranou potíže neměli, všichni kousali bez problémů (rotvík to má prostě v sobě). Také si nemyslím, že je dobré "ohrnovat nos" (pan Kaskoun jistě promine) nad specialistou stopařem nebo záchranářem. Ze zkušenosti vím, jak složité je přimět psa, aby šel po stopě, když ho to nebaví. Zastávám názor (a určitě nejsem sama), že pes, který prokáže všestrannost jakéhokoliv stupně, se klidné může věnovat specializaci podle svých převládajících schopností. Dvouhodinová stopa nebo vyhledávání osob v extrémních podmínkách zcela jistě není tak jednoduché, aby to mohl dělat každý. To bychom asi měli samé stopaře a záchranáře. Pro tyto činnosti se vyžadují zase trochu jiné předpoklady, v každém případě kladný vztah k člověku a hlavně samostatnost a chuť k práci. Vztah k člověku považuji v současné době za dost důležitý, protože ve veřejnosti jsou mediálně stále živeny názory o nebezpečnosti našeho plemene, takže rotvajler - záchranář může přispět i ke změně těchto pro plemeno nebezpečných tendencí. Jinak mi připadá dost rozumné přizpůsobit výcvik zdravotnímu stavu psa, kterého mám ráda, když vidím, že tvrdá obrana mu působí zdravotní problémy a přitom by "dělal, až by brečel.

Je to asi dost složité, ale sama bych vycházela z toho, zda pes vůbec splnil zkouškový limit. Je to dost logické ve vztahu ke zkouškám - když na zkoušce nesplním limit v jedné disciplíně, zkoušku neudělám a body do soutěže se také nepočítají. Případů, kdy se účastník "nedostane do limitu" je víc než dost, stačí si přečíst výsledky třeba našeho mistrovství. Při splnění zkouškového limitu by se pak analogicky započítávaly body za akci podle příslušného stupně zkoušky + třeba něco za to, že jde o mistrovství.

Jen malá zmínka platila bonitaci, ale nedá mi to, abych i k tomu něco neměla. Na bonitaci se hodnotí povahové vlohy - tak to říká bonitační řád. Protože každý, i necvičený, pes má nepochybně nějakou povahu, musí být možné ohodnotit také psa, který ještě neumí zdržení. Pro oko diváka jistě není tak atraktivní pohled na psa, který neumí kousat, ale to vůbec není podstatné. Přece pro zařazení do chovu je nutné absolvovat kromě bonitace ještě všestrannou zkoušku z výkonu, kde je také zadržení figuranta, tak proč se musí opakovat na bonitaci? nebo že bychom bonitovali také poslušnost a stopu? Rozhodně nejsem proti výcviku, ale místo pro něj vidím někde jinde. Jenže: bonitace zřejmé bude stále s kousáním a tak je na všech majitelích, aby své psy dostatečně připravili a na bonitaci šli nejlépe až po složení alespoň jedné zkoušky z výkonu. V bonitačním řádu to sice není, ale je to víc než rozumné.

Jak vidíte, kolik hlav, tolik názorů. Dávám tedy k zamyšlení, zda problém bodového hodnocení soutěže je skutečné tak enormně důležitý, že by se kvůli němu měli rotvajlerkáři "nemít rádi".

A úplně na závěr: Pan Kaskoun přece ví, kdo tabulku hodnocení soutěže zpracoval. Proto se mi vůbec nelíbí tvrzení. . . "tabulka na mé působí dojmem, že byla vypracována osobou, která nemá valné zkušenosti s výcvikem psů . . . ". Tak z toho bych výcvikářku klubu llonu Procházkovou rozhodně nepodezírala. Konstruktivnější by bylo bez emocí navrhnout případné změny a poslat je přímo výcvikáře nebo předsednictvu rkčr. Výpady osobního charakteru jsou sice mezi pejskaři dost rozšířené, ale jen dělají zlou krev a nic neřeší.

Alexandra Dočekalová

10 HODIN PRO VÍTĚZSTVÍ

12.9.1999 jsem se vydala k našim polským sousedům do Štětínského Stargradu (historické město ležící u Baltického moře) na klubovou výstavu.

V sobotu večer jsem byla pozvána na slavnostní setkání, kde byly předávány ceny čestným Členům, kteří byli a jsou přínosem pro klub. Celkem jich bylo 10, vzpomenu si však pouze na 7 - Remedium, Nizenkol, od Beliny, z Rybia, Slodka Sznupcia, Negrus, Kavalkada.. Po projednání různých klubových záležitostí byl také dán prostor dotazům, na které odpovídali rozhodčí pozvaní z Německa, kteří tuto výstavu posuzovali: pp. Hartmud Teschke a Jurgen Wulff. Oba jsou rozhodčí ADRK. Bylo to velice poučné.

Přátelské posezení zahájil prezident klubu Henryk Jurek slovy: "Přestože si konkurujeme, zůstáváme především přátelé a chovatelé tohoto plemene. "

Mám pocit že pro tento večer se toho všichni drželi, protože se bavili víc než skvěle. Výstavě samotné také nebylo co vytknout. Vynikající organizace, prostředí, ceny..... Ráda bych touto písemnou formou poděkovala všem těm, kdo se starali o to, abych se mezi nimi cítila dobře, za mnoho nových poznatků o plemeni RTW a hlavně za pomoc při vystavování Indyho, s kterým jsem si přivezla domů Klubového vítěze mladých PL. Za 1. místo ve třídě pracovní si přivezl pohár také Lumír Krásenský se psem CH Ml Benno Slaska Qwara. A co dodat? Těch mnoho hodin strávených v autě stálo za to!