MS RTW 2001 Itálie - neděle 11. 11. 2001
Svoji předchozí zprávu jsem končil večerem prvního závodního dne. Jak určitě víte, měli jsme vcelku dobře založeno. Dáša Macků na stopě 93, Karel Pícha 95 a Vladimír Růženec dokonce 96. Jediný koho trochu pronásledovala smůla, byla Andrea Kršková 80 poslušnost a 87 obrana. Druhý závodní den jsme nemohli ani dospat. Ne, že by nás budili brouci, kteří se volně procházeli po našich koupelnách a pokojích spíše bylo hlavním důvodem naší nervozity očekávání věcí příštích. Vladimír růženec nastupoval 7.30 ráno, v první dvojici, druhého dne. Předvedl precisní poslušnost bez podstatných chyb, ale bohužel rozhodčí zahájil svoje hodnocení prohlášením „Přál bych si tady mít radostnější projev..“. V tomto duchu i bodoval. Na každém cviku ubral Alfovi i několik bodů ale i tak dosáhl známky „D“ s 82. body. Všichni jsme netrpělivě čekali na jeho obranu. Ta začala asi o hodinku později a my ji sledovali se zatajeným dechem. Zde se Alf opět nedopustil žádných podstatných chyb a byl ohodnocen slušnými 85 body. A tak, jak se postupně zaplňovali čtverečky ve výsledkové listině, věci nabírali spád. Andrea Kršková odjela na stopu. Ke stopám bychom se měli ještě trošku vrátit. Jak bylo předem oznámeno, stopovalo se na zavláčené hlíně, kde nebylo nic zeleného a šlápoty byly vidět prostým okem. Italští pořadatelé tvrdili, že jakmile v hlíně vyleze stéblo ozimu, už na pole nikdo nesmí. Asi tedy nedostatek kvalitních terénů byl hlavním důvodem, proč byly stopy velmi krátké, podle slov závodníků maximálně délky IPO1. Jako předměty sloužil materiál koberec, dřevo a něco, co vzdáleně připomínalo gumu. Hned po obranách, v první dvojici druhé šestky nastupoval náš, ten den druhý závodník, Karel Pícha s Axem od Mutěnického jezu. I zde předváděl Ax, tak jako Alf p.Růžence, standardní, či spíše lepší výkon. Bohužel při aportu šplhem se pes dostal do problému a při návratu s aportem nepřekonal překážku ale obešel ji. Také vysílačka byla váhavá a pes místo cvalu klusal a čichal po zemi. Kvůli popsanému a také z podobných důvodů jako v případě Alfa, ohodnotil rozhodčí jeho poslušnost 80 body. A byla tu obrana.
První a druhou maketu oběhl Ax dobře, ale pak se rozhodl si cestu zkrátit a běžel přímo na figuranta. Naštěstí to byla jeho poslední vážná chyba. Zbytek obrany již odvedl bez podstatných závad a byla ohodnocena 84 body. Mezitím se nám ozvala Andrea Kršková se smutnou zprávou. Podařilo se jí odstopovat „pouze“ na 80 bodů. Normálně to není málo, ale na MS , kde jsme viděli na stopě i 100 bodů, vše vypadá jinak. A tak se věci vyjasňovali. V.Růženec – 263 bodů. K.Pícha – 259 bodů. A.Kršková – 247 bodů. Ale ještě nebyl konec, ještě jsme měli jedno želízko v ohni. Želízko, o kterém jsme věděli, že může ostatním pořádně zamotat hlavy. Ano, mám na mysli Dášu Macků s Valmontem Bohemia Ortles, která nastupovala v poslední šestce. Shodou okolností, partnerem ve dvojici jí byl pes, který mě osobně zajímal především proto, protože je otcem feny kterou máme doma – Troll v. Hause Anin a který byl minulý den ohodnocen na stopě velmi vysoko – 97 body. Doposud tedy vypadalo vše tak, že Tyson v.d. Polderbos, loňský mistr světa RTW bude druhý a italský pes, Eduard, katalogové číslo 1, se 100 body na stopě, 93 body na poslušnosti a 94 na obraně bude asi první. A pak, v duchu přísloví – „To nejlepší nakonec“ se začali dít věci. Na „plac“ nastoupila Dáša Macků a Troll. Dáša „okládala“ první a Troll cvičil. To co jsme viděli bylo ohromující. Strojově přesná „německá“ poslušnost bez viditelných chyb. Pouze malý problém s překonáním áčka, ale ani ten psa nerozhodil. „Dáša to bude mít těžké“ říkali jsme si. Naše dvojice předvedla zřejmě nejlepší poslušnost za poslední roky. Rychlou, temperamentní a oku obecenstva lahodící. Jednoznačně se přiklonilo na stranu naší závodní dvojice po fantasticky rychlé vysílačce propukla v hurónský potlesk. Byly jsme napjati, až jsme pomalu ani nedýchali. Jak ji rozhodčí oboduje? Když oznámil 94 bodů pro Trolla a 93 bodů pro Macků, strhal se na tribuně lavina pískotu a protestů. Ale verdikt rozhodčího je konečný a je takový jaký je. Zbývala tedy obrana a tu, jak všichni víme má Valmont velmi rád. Makety, vystavení, vyštěkání...
Vše jelo jako dobře naolejovaný strojek, rychlé, razantní a bez chyb. Snad jen trošičku problém se zákusem při pokusu o útěk,ale Vandal okamžitě „dobral“ a dokončil bez chyby. Závěrem razantní kontrolní výkon s přepadem, bezchybná prohlídka a doprovod... A také super body – 96 ! A potom nastoupil Troll. I když ne tak razantně jako náš pes, ale o to přesněji. Místy člověk neví, zda se opravdu nejedná o stroj. Při zadním doprovodu bezchybná chůze u nohy, až do posledního momentu kdy dojde k útoku na psovoda. Zákusy a razancí se Troll podle mého názoru Valmontovi nemohl zdaleka rovnat a u našich rozhodčích by měl asi podstatně jiné body. A tak se po oznámení verdiktu rozhodčího – 97 bodů strhlo malé peklo. Davy lidí chodili gratulovat Dáše macků a opakovali, že Troll neměl dostat víc než 91 a že její obrana byla bezkonkurenčně nejlepší z toho co za dva dni viděli. Opravdu to Dáše přejeme, zvláště po smůle kterou zažila se svým psem minulý rok v Belgii... Ale vraťme se na stadion. Zbývající závodníci do pořadí už nemohli vnést žádný překvapivý zvrat a tak vše už vyplynulo z tabule. Troll v. Hause Anin – 1 místo (97,94,97/288) , Eduard – 2 místo (100,93,94/287), Tyson v.d.Polderbos – 3 místo (96,92,95/283), Valmont Bohemia Ortles – 4 místo (93,93,96/ 282), o jeden bod za bývalým mistrem světa... V družstvech zvítězilo Německo, druhé místo obsadila Itálie a místo třetí se podařilo poprvé v historii vybojovat našemu týmu !!! Nikdo se určitě nebude hádat, když si dovolím toto mistrovství nazvat největším úspěchem v dějinách současného RTW Klubu. Škoda jen, že se náš klub postavil k závodníkům a jejich zabezpečení velmi laxně a nechal je prakticky na holičkách... Pak už se jenom vyhlašovalo, hráli hymny a začalo pršet. Dáša Macků vybojovala titul nejlepší obrany a poslušnosti žen, a tak jsme měli velký problém, jak to všechno, co holky vyhráli a dostali naložíme do auta... Jeli jsme 4 dospěli a tři psi, i když jeden poloviční... Akce skončila asi v pět hodin a před námi cestu domů dlouhá více než tisíc kilometrů... Dost času na diskutování zážitků a dojmů.. Ať již vyhrál MS RTW tento rok kdokoliv, jsem přesvědčen, že ještě několik let se bude říkat, „Ten českej pes byl stejně nejlepší...“ a to je ta nejlepší reklama co si můžeme přát..
Zpracovala: Klementová Hana
