 |
STÁTNÍ
VETERINÁRNÍ SPRÁVA |
VETERINÁRNÍ ANALÝZA PŘÍPADŮ PORANĚNÍ ČLOVĚKA PSEM
přehled záznamů klinicky vyšetřených psů, kteří poranili člověka
počet
případů
klinického vyšetření
zvířat, která
poranila člověka
DOUSEK J. - SEMERÁD Z. - VITÁSEK J.
Státní veterinární správa ČR - odbor ochrany zdraví a pohody zvířat
V druhém pololetí roku 2000 proběhla v ČR mediální kampaň, která
byla vyvolána případy poranění a úmrtí lidí po napadení a pokousání
psem. Tato kampaň využívala reakce polarizovaných skupin naší společnosti,
skupiny s extrémní polarizací "milovníků a ochránců" psů
a jejich "zásadních odpůrců"a mnohdy formou bulvárních zpráv
informovala veřejnost o situaci v ostatních státech Evropy. Podnětem
bylo několik v zahraničí publikovaných případů pokousání psem s následnou
smrtí člověka a nárůst případů, ve kterých je některými jedinci
různých sociálních skupin podporována a využívána agresivita zvířat
a to jak pro jejich zápasy, vzájemné napadání tak i v útocích proti
lidem.. Státní veterinární správa ČR sleduje zejména z aspektu
ochrany zdraví lidí před nebezpečnými nákazami, v daném případě
před vzteklinou, nákazovou situaci u zvířat v našem státě, ale i v
zahraničí, zabezpečuje preventivní opatření a současně i vykonává
dozor nad ochranou zvířat proti týrání. K řešení problému chceme
přispět několika odbornými názory a zkušenostmi.
Pro zpracování analýzy byla využita data získaná podle
"Metodiky SVS ČR- kontrola zdraví a specifické profylaxe nákaz"
(viz tabulka č. V- 1), data Národní referenční laboratoře pro
vzteklinu (viz Tabulky č. V- 2, V-3), včetně údajů publikovaných ve
Zprávách Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu
Praha (BENEŠ, Č.- MATOUCH, O.- JAROŠ, J., 2000, s. 244-6) a výsledky cílených
šetření ve vybraných oblastech s různou hustotou osídlení a tím i
počtem chovaných psů (viz Tabulky č. V - 4, V - 5, V - 6) a výsledky
"Programu SVS ČR na ochranu zvířat". Z dat sledovaných k
uvedeným odborným problémům je možné poskytnout následující
informace.
Veterinární zákon stanoví chovatelům povinnost zajistit, aby zvíře,
které poranilo člověka, nebo s ním přišlo do kontaktu, způsobem a
za okolností, které mohou vyvolat podezření z onemocnění vzteklinou,
bylo neprodleně vyšetřeno veterinárním lékařem a byla vyloučena možnost
nakažení touto nákazou.na základě tohoto vyšetření se rozhoduje o
antirabické léčbě člověka. Podle zpracované analýzy informací
okresních a městských veterinárních zpráv provedené za období od
1. ledna do 30. září 2000 (viz. Tabulka 4. V -1) bylo z uvedených důvodů
klinicky vyšetřeno celkem 19 809 zvířat, z toho bylo 18 482 psů .
Plemena stanovená podle metodiky Federation of Veterinerians of Europe (Newsleter
FVE 10/2000) pod pojmem "ovčáci" (německý ovčák, belgický
ovčák, čs. vlčák) představovala 22,8% soboru, "vybraná
plemena" mezi která byly zahrnuta akita inu, americký stafordšírský
terier, stafordšírský bullterier, bullterier, argentinská dogy,
bordeauxská doga, brazilská fila, mastif, bullmastif, pitbul, rhodeský
ridgeback, rotvajler, japonská tosa a dobrman, představovala 8,1 %,
jezevčíci představovali 11%, kokři 6,6%, pudlové 3,1% .
Dalším sledovaným souborem, který doplňuje uvedená klinická vyšetření byl soubor vyplývající z laboratorních vyšetření provedených v NRL na vzteklinu (viz tabulka č. V -3 ). Z uvedených údajů vplývá, že počet laboratorních vyšetření koček i psů na vzteklinu má od r. 1991 klesající trend. Za devět měsíců bylo v roce 2000 vyšetřeno celkem 457 koček z toho poranilo 189 a celkem 353 psů z toho poranilo 180.
Pro analýzu případů u nichž bylo v anamnese jednoznačně uvedeno, že pes pokousal byly získány údaje 48 psů vyšetřených laboratorně v NRL v roce 2000 ( I. -VIII.). V. tomto soboru představovali kříženci 33,3 % , němečtí ovčáci 18,7 %, jezevčíci 12,5%, pudli 8,3% kokři 4,2 %, dalmatini 4,2% . Z "vybraných plemen" byli zastoupeni stejným dílem (2,1%) pouze dobrman a rotvajler. Významné je že u 69% daného souboru se jednalo o psy bez výcviku. Stejná analýza byla provedena u soboru psů klinicky vyšetřených pro poranění člověka v náhodně vybrané pražské veterinární ošetřovně (viz Tabulka č. V- 4). V tomto souboru, který byl podíl zastoupených plemen velmi různorodý, představovali nejvíce případů (26,8%) němečtí ovčáci, 13,4% kříženci, 12,2% pudlové, 9,8 % jezevčíci, 7,3% kokři, 4,9% dobrmani, ostatní plemena byla pod hranicí 2,4 % a to mnohdy bez rozdílu velikosti např. kavkazští pastevečtí psi, pekinézové, Lhasa-apso atd. Stejně volený soubor ve městě kolem 100 000 obyvatel měl podle plemen obdobné, ale méně různorodé složení, nejvíce poranilo kříženců ( 34,3%), dále následovali němečtí ovčáci (20%), jezevčíci (11,3%) atd. (viz Tabulka č. V - 5). V dané soboru představovali 3 pitbulové, stejně jako rotvajleři, dalmatini, knírači a kokři skupiny 2, 8 %. Z tohoto sledovaného souboru psů, kteří poranili, nebylo 38,7% cvičeno. Snížení různorodosti zastoupených plemen bylo nejvýraznější v posledním sledovaném souboru - vesnickém regiónu 10 obcí (viz Tabulka č. V - 6). V tomto souboru představovali kříženci, kteří poranili člověka 50%, němečtí ovčáci 11,1%, pudlové, stejně jako jezevčíci představovali 5,6%. Z "vybraných plemen" se v souboru vyskytli pouze dobrmani v 5,6%.
Z přílohy, která je kopií listu "Zpráv CEM SZÚ Praha" vyplývá, že počet pozitivních nálezů vztekliny u zvířat se od roku 1984 výrazně snížil a trvalým vektorem nákazy v našich podmínkách zůstává liška. Tomuto trendu ovšem neodpovídá počet osob u nichž musela být zahájena antirabická profylaxe očkováním po poranění nebo po kontaktu s rizikovým zvířetem (viz Příloha - tabulka č.1). Poměrně značné počty ošetřených, v roce 1999 to bylo 896 osob představují právě osoby u nichž bylo ošetření provedeno po poranění nebo kontaktu se psem. Porovnáme-li počet osob u nichž musela být provedena profylaxe a počty pozitivních nálezů vztekliny u psů, zjistíme, že v roce 1999 byl zjištěn pouze 1 pozitivní nález u psa a antirabická profylaxe musela být poskytnuta (uvažujeme-li jen o kontaktu se psem) 896 osobám, zatím co např. v roce 1994 byl pozitivní nález u 6 psů a profylaxe musela být poskytnuta "pouze" 596 osobám. Úvahy doložené čísly je třeba doplnit informací, že podle metodiky Světové zdravotnické organizace musí být poskytnuta antirabická profylaxe každému, kdo byl poraněn nebo se dostal do kontaktu se zvířetem (v našem případě psem) způsobem a za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou a tyto okolnosti nabyly vyloučeny. K vyloučení těchto okolností dochází klinickou prohlídkou zvířete veterinárním lékařem nebo laboratorním vyšetření zvířete. Nedostatkem v současnosti je, že mnohdy psa, ke kterému se majitel nehlásí nelze nezpochybnitelným způsobem a jednoznačně identifikovat, ani prokázat, zda byl podle předpisů řádně očkován. Z uvedeného vyplývá, že je možné se domnívat,že z řady dalších příčin - např., že jde o důsledek zvýšení počtu toulavých bezprizorních psů, nemožnost přesné identifikace psů nebo i nedisciplinovanost osob, které psy chovají a v době kolize zapírají, že jsou jejích majiteli, že i proto dochází k nezbytným, v některých případech i zdraví ohrožujícím zákrokům při antirabickém ošetření člověka. Dalším nepominutelným aspektem hodnocení této situace musí být i zbytečné náklady na uvedenou zdravotnickou péči.
K zavádění administrativních opatření a evidence zvířat v zájmových chovech je třeba uvést ještě další praktické zkušenosti. Zákon č. 246/ 1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen "zákon OZT") uvádí, že nikdo nesní zvíře opustit s úmyslem se jej zbavit. Bez řádné nezaměnitelné identifikace zvířat je však prakticky nemožné majitele zvířete, zejména psa nebo kočky, ale i zatoulané velké šelmy ze zájmového chovu nebo cirkusu, zjistit a skutek prokázat. Podle § 13 zákona OZT je již od r. 1992 uloženo osobám, které chovají zvířat v zájmovém chovu, tedy i psy, že mimo jiné jsou povinny učinit opatření proti úniku těchto zvířat, u volně pobíhajících psů je situace obdobná jako v prvém uváděném případě "opuštění zvířete". Stejný paragraf ukládá osobám, které v zájmovém chovu jedince i skupiny "nebezpečných druhů zvířat" (stanovené vyhl. č. 75/1996 Sb.,), aby požádali o schválení podmínek a povolení k chovu. V době před zavedením správního poplatku ( ve výši 3000.-, 5000.- Kč) za uvedený úkonu, řada osob o schválení svého chovu požádala. V roce 1997 tak bylo evidováno 423 chovů, ve kterých bylo chováno 4 053 zvířat. Po zpoplatnění tento počet trvale klesá. Chovy nejsou přihlašovány a v případech sankčních opatření (pokuta až do vyše15 000.-Kč) hledají přestupci možnosti úniku před postihem. Prokázání přestupku při zájmovém chovu" nebezpečných druhů zvířat", stejně jako možnost kontroly týraného zvířete v soukromých prostorách, je vzhledem k platným právním normám prakticky nemožný.
V diskusi k uvedeným problémům uvádíme. Evidence psů v ČR není vedena a odhadovaný počet zřejmě přesahuje jeden milión.. Z naší analýzy v jednotlivých různě osídlených oblastech vyplývá, že počet psů, kteří poranili člověka, je podle plemenné příslušnosti vázán na skutečné počty chované v určitém teritoriu. Podle informací poskytnutých ČMKU je v Plemenné knize ročně registrováno nejvíce německých ovčáků, jezevčíků a labradorů. Tato informace však plně odpovídat zastoupení jednotlivých plemen v populaci. Podle našich zjištění se na poranění lidí v našich podmínkách nejvíce podílejí kříženci, podle různých lokalit 13,3 - 50%, následování plemenem německých ovčáků 11,1 - 28, 6 %. Z hlediska případné ochrany dětí jsou významné i podíly menších plemen např. jezevčíků, kokrů a pudlů. "vybraná plemena" představovala v celostátní souboru 8,1% na rozdíl od zahraničních údajů, kdy REUTERS (2000) uvádí, že tato uměle vytvořená skupina působí v Německu poranění v 31,8% případů. Považujeme za významné a z našich údajů to rovněž vyplývá, že většina psů, kteří poranili člověka nebylo žádným způsobem cvičeno.
I když podle zkušeností s dozorem nad ochranou zvířat proti týrání
nepřeceňujeme význam administrativních opatření, považujeme zavedení
povinné evidence a nezaměnitelné identifikace psů za důležité, ovšem
pokud bude doprovázeno opatřením ke reálnému způsobu kontroly a správně
nastaveným systémem sankcí. Doporučujeme uvedené navrhované opatření
rozšířit ,vzhledem k nárůstu počtu chovaných jedinců a s tím
spojených rizik (případ "beskydského" polodomestikovaného
medvěda vypuštěného zpět do přírody) i na ostatní druhy šelem
(např. s vymezením, že jejich hmotnost přesahuje v dospělosti 20 kg)
chovaných v zájmových chovech, cirkusech apod. Je jen otázkou času,kdy
se u nás, obdobně jako v zahraničí, vyskytne případ tragické nehody
s uvedenými druhy zvířat. Nejen ve veterinární medicíně se podle našeho
názoru vyplácí prevence. Identifikace psa a zjištění jeho majitele
považujeme za významné:
a) z majetkoprávních důvodů (např.přiznání k poplatkům ze psů),
b) pro zdravotní evidenci - včetně evidence povinné vakcinace,
c) identifikace zvířete při poranění člověka (snížení zbytečných
zákroků a nákladů ve zdravotnictví),
d) při zahraničním obchodním a turistickém styku (byl avizován výhledový
požadavek, že označení psa čipem bude požadován v zemích ES při této
činnosti),
e) pro identifikace zatoulaného psa, předání majiteli (snížení
kapacity útulků),
f) podporující je i stanovisko některých klubů, které identifikaci
již zavedly z chovatelských důvodů.
V zájmu nejen soužití lidí s různými názory, ochranou dětí,
udržováním veřejného pořádku, čistoty prostředí apod., ale i v zájmu
ochrany psů před utrpením (je zaznamenán nárůst poranění při
autohaváriích, nechtěných útěků psů, vzájemné napadání psů
vedených na vodítku a pobíhajících volně - bez rozdílu velikosti, případy
zaběhnutí a následné nechtěné gravidity fen v době říje atd.).
Doporučujeme, aby byli na veřejných zpevněných komunikacích a v označených
prostorách psi povinně vedeni na vodítku stanovené délky. Nošení náhubku
by měla volit podle situace osoba, která z psa odpovídá a to zejména
tam, kde vzhledem k situaci hrozí možnost obranných reakcí zvířete
(dopravní prostředky apod.).
Uvedená problematika zahrnuje řadu dalších problémů včetně speciálních
biologických, etologických, společenských a při vlastní realizaci předpisů
a opatření i technických, které přesahují obsah tohoto sdělení a
na kterých máme zájem ve prospěch věci spolupracovat.
Přílohy: 6 tabulek
Příloha CEM SZU
3 grafy
Liberec 5.1.2000
Zpracoval: Dr. Dousekdr Semerád, dr Vitásek
Zpracoval: Ivo Přikryl
