Posuzování
a rotvajler - díl II
Hlava
Na začátek
této kapitoly si připomeňme, co o této partii rotvajlera říká
standard.
Lebeční část:
Středně
dlouhá, lebka je mezi ušima široká, čelní obrys při pohledu
ze strany mírně klenutý. Týlní hrbol je dobře vyznačený, aniž
by silně vystupoval. Čelní sklon ( stop je výrazný.
Obličejová část
lebky:
Nos:
hřbet nosu je rovný, široce nasazený a mírně se zužuje.
Čenich
je dobře vyvinutý, spíše širší než kulatý, s poměrně
velkými nosními otvory, vždy černé barvy
Tlama: ve
srovnání s lebeční částí nemá působit dojmem ani krátkým
ani dlouhým
Pysky: černé,
pevně přiléhající koutky, uzavřené dásně co nejtmavší
Čelist: silná,
široká horní i spodní čelist
Líce:
kost jařmová má být výrazná
Chrup.
silný a úplný (42 zubů), horní řezáky se dotýkají dolních
nůžkovým způsobem
Oči: středně
velké, mandlového tvaru, temně hnědé barvy. víčka dobře přiléhající
Uši: středně
velké, sklopené, trojúhelníkového tvaru, daleko od sebe a
vysoko nasazené. Dobře položené a přiléhající uši zdánlivě
rozšiřují temeno.
Tolik standard.Pozorný
čtenář a především začínající a ne dosud zkušení
chovatelé, si jistě všimnou, že standard v jednotlivých bodech
není až tak přesný. Resp. je velmi liberální a jeho
“mantinely” jsou skutečně velmi široké.
Takto pojatý
standard si může skutečně v některých bodech vykládat mnohý
chovatel a příznivec plemene rotvajler skutečně různým způsobem.
V žádném případě nechci polemizovat o tom, zda-li je či není
standard rotvajlera a jeho výklad v pořádku. Jsem přesvědčen o
jeho správnosti, ale některé body by skutečně mohly být
vypracovanější, a konkrétnější. Vím, že je absurdní, aby
se veškeré partie uváděly v poměrech, procentech a milimetrech.
Ale přesto Vás přesvědčím, že by tomu u některých částí
rotvajlera tak skutečně mělo být.. Pokud jako rozhodčí, bych měl
posuzovat rotvajlera, pouze podle výkladu standardu, bez dalších
vědomostí a poznatků, asi by posuzovaní jedinci a jejich majitelé
příliš spokojeni nebyli.
Na první pohled mne
musí tvar, jednotlivé partie a celkový výraz hlavy přesvědčit
o pohlaví, věku resp. o stupni dosavadního vývoje posuzovaného
jedince.
Rozdíl mezi hlavou
psa a feny, musí mít vždy přesvědčivý výraz. Neexistuje
neutrální výraz, tedy takový typ hlavy, který by byl vhodný
jak pro psa, tak pro fenu.
Můžeme se setkat s výrazem samčí hlavy pro psa, či s výrazem
samičí hlavy pro fenu.
Jiná správná možnost již není, potom se setkáváme s opačným
vzhledem hlavy. Kdy pes má výraz samičí hlavy a fena má výraznou
samčí hlavu. Takovéto odchylky od standardu se skutečně občas
vyskytují, ale naštěstí skutečně jenom občas. Plemeno je
touto případnou anomálií velmi degradováno.Z chovatelského
hlediska je hodnota takového-to jedince velmi nízká a o použitelnosti
v chovu ani nemluvě. Obzvláště u psů - samců je chovné využití
nulové.
Právě i z tohoto hlediska přistupuji k posuzování této partie,
tak jak popisuji. Tedy vždy přísně.
Hlavu posuzuji ze všech
možných pohledů a náhledů. Jen tak lze zodpovědně a objektivně
vyřknout celkový posudek. samozřejmě, že pohled za předu a z
boku je rozhodující směr prohlídky. Ale abychom zohlednili všechny
atributy (přednosti a nedostatky) je třeba měnit i vzdálenost od
posuzovaného psa, tedy měnit azimut pohledu.Některé niance nelze
vidět z dálky, jiné naopak zase z blízka.
Jsem přesvědčen o
tom, že žádná jiná partie se neposuzuje tak složitě a dlouho,
jako právě celá hlava.
Ale jaká vlastně ta
hlava má být???
Co to znamená že má
být středně dlouhá, mezi ušima široká, či jiná partie že má
být mírně klenutá a druhá zase má mít výrazný stop.Nebo co
je myšleno tím, že nemá cosi být ani dlouhý a ani krátký
Tak, na to vše se pokusíme nalézt odpověď.
Jak
jsme si již v této kapitole připomněli, setkat se můžeme s
ohromnou škálou typu hlavy u předváděných jedinců. Je jen a
jen na rozhodčím, aby správným posouzením toho kterého
rotvajlera nepoškodil, či naopak nepřehlédl některý výrazný
nedostatek.
Mnohé nám napoví, první pohled na posuzovaného jedince. Já,
jako rozhodčí, nemám k dispozici jiné informace o tomto jedinci,
než-li věk a pohlaví. To je pro mne ale dostatečná informace k
tomu, abych z této pozice přistupoval k posouzení ( celého psa)
jednotlivých partií hlavy a jeho celkového výrazu.
Rotvajler,
a jeho jednotlivé stupně vývoje, s sebou nese určitá úskalí,
ve vztahu k vzhledu jednotlivých partií ( hlavu především) a právě
k tomuto faktu je třeba přistupovat velice zodpovědně. Nikdo nemůže
u 12. měsíčního jedince považovat hlavu za dokončenou a tak ji
také posoudit. Pokud zjistím u mladého jedince některé dosud
odlišnosti, je třeba se na ně ale dívat v konceptu. tedy jak-si
globálně. Velmi citlivě je třeba rozhodnout, zda-li se jedná o
stav konečný či nezvratný, a nebo je otázka, zda-li další vývoj
současný stav změní.
Jsou
závady, které ani čas nezmění, a jsou skutečně nezvratné i
ve věku velmi mladém, lze toto zjistit. Jsou ovšem také problémy,
které jsou pouze dočasné a přechodné a patří k věku a stupni
vývoje. Jsou to záležitosti zákonité.
A i to je potřeba vidět.
Hlava
a její konečná podoba ( tvar a výraz ) je u rotvajlera záležitost
skutečně dlouhodobá.
Konečný vývoj hlavy u psa mám vysledován v období mezi 24 až
30. měsícem jeho věku, a u feny je tento konečný stav někde
mezi 18 - 24 měsícem.
viz obr.č.1
Na
tomto obrázku je názorný příklad vývoje stavby lebky. Na levé
straně obr. je tříletá fena, tedy již dokončený vývoj lebky,
a na pravé straně obr. je mladá, teprve roční fena, která má
všechny předpoklady, že v dospělosti bude mít hlavu, jako fena
starší. V tomto případě její matka.
Na této
skutečnosti trvám a stojím si za ní. Ale
bohužel, i když tuto skutečnost vím, tak jsou v kruhu někdy
situace,kdy se jí až tak příliš nemohu řídit, neboť jestli-že
posuzuji psy ve třídě dospělých, nemohu při závěrečném určování
pořadí, zohlednit nedostatky v hlavě, z důvodu neukončeného vývoje
u např. 18. měsíčního psa, a v této partii jej zvýhodnit, vůči
psovi, kterému je např. 6 let. To nelze, neboť ve třídě dospělých
jsou si tito dva rovni........ co, by dospělí jedinci, i když v
uvozovkách.
Vyjímka ale mnohdy potvrzuje pravidlo. Setkávám se i z mladými
jedinci, kteří mají hlavu v roce tak vyvinutou, že lze hovořit
o dokončeném vývoji. U takto vybavených jedinců se hlava skutečně
již dále nevyvíjí tak markantně, jak to bývá obvyklé u
standardního vývoje mladého rotvajlera. Ale opět musím
podotknout, že to není jev až tak často spatřitelný.
Začněme
ale virtuálně posuzovat hlavu rotvajlera.
Při pohledu ze předu, si všímám šíre hlavy a její zúžení
od lící až k nosu. Laicky řečeno sleduji špicatost tlamy,
resp.kónus lebky.Při posuzování špicatosti lebky, je třeba
vycházet z typu lebky. A především její masivnosti. v praxi to
znamená, že vycházím ze zjištěných konkrétních základních
rozměrů a tomu přizpůsobuji jednotlivé poměry.
Dále si všímám síly nosní partie, velikost a tvar čenichu, včetně
nosních dírek, barvy nosu. Pochopitelně
že se též zabývám partiemi, o kterých se dočtete až dále (
oči, uši )
Pohled
ze předu ale i ze zadu ( na hlavu) by nám měl ukázat šírku
lebky mezi ušima, která by měla být skutečně dostatečná.
Pokud se zahledíme na tvar hlavy ( ze předu ) tak pokud hlavu vsadíme
do čtverce, měla by se dotýkat ve čtyřech bodech stran pomyslného
čtverce.
Z předního pohledu lze také hodnotit výraznost jařmových a lícních
kostí, které jsou pro toto plemeno typické.
Čenich
- je často rozhodčími ne-příliš sledovaná partie. Standard nám
jasně definuje, jak že má tato partie vypadat. Ale přesto, bych
se rád vyjádřil k jednomu často se v poslední době objevujícímu
nedostatku, který by se asi sledovat měl. Otázkou zůstává, jak
až by měl mít vliv tento nedostatek na celkové hodnocení
posuzovaného rotvajlera. Jsem za to, že ne až tak zásadní, ale
určitě by neměl takový-to jedinec vítězit na významných výstavách.
Vada, o které hovořím, je proměnlivý nos, nebo-li částečný
úbytek černé barvy na čenichu, a sice zřídka, ale přesto se
čas od času objevují i jedinci, kdy čenich je hnědo- černý až
hnědý,. Otázkou do pranice je, zda-li to také není důsledek
mnohaletého “přehlížení” a podcenění této vady z
genetického hlediska. i například právě na výstavách.
Vím, že proměnlivý nos, bývá někdy spojován s ročním období,
a z toho pramenící momentální indispozicí, ale to si nemyslím.
Nos musí být černý stejně na jaře, jako v zimě. Tečka...
Stejně,
jako tomu je u barvy pysků. Ani zde se z hlediska genetického,
nevyplácí přehlížet byť i částečný úbytek pigmentu. A tak
se skutečně velmi často setkávám s pysky, kdy jejich barevné
spektrum je velice široké. Pysky mají být tmavé, a ne světlé,
skvrnité či zcela růžové.
Barva pysku nám mnohé napovídá o celkovém pigmentu rotvajlera.
A pokud se skutečně jedná o ztrátu pigmentu pouze v této jediné
partii, potom to už nemusí být pravda u potomků takto (dle některých)
lehce a bezvýznamně postižených jedinců.
Stejně,
jako si všímám barvy nosu a pysků, sleduji rozsáhlost, ohraničení
a sytost všech znaků na hlavě, které činí rotvajlera
rotvajlerem.
Boční
pohled - nám nabízí daleko více možností, jak lze zhodnotit a
posoudit hlavu rotvajlera.
Z tohoto pohledu hodnotíme : délku a tvar nosního hřbetu, čelní
sklon, stop, poměr mezi jednotlivými partiemi hlavy,
Již jsme si řekli, jaký tvar má mít hlava z pohledu ze předu.
Z bočního
pohledu lze v zásadě vycházet ze vzorce
A : B : C = 1 . 1,5 . 2
A - Hřbet nosu - měříme od okraje čenichu po kořen nosu
B - Délka mozkovny - měříme od krajního bodu čelního sklonu
po horní bod týlního hrbolu
C - ¨Délka čelist - měřeno od špicky čenichu po konec spodní
čelisti
viz.
obr. č.2
(
omlouvám se za nedodržení skutečných poměrů na obr. - způsobeno
nepřesnou kresbou) Jednotlivé
poměry z hora uvedených délek, mohou vcelku dosti výrazně změnit
výraz rotvajlera. proto Vám předkládám názorně tři obrázky,
kde se vzájemné poměry (délky) mění a celkový výraz také.
obr.č
3
M = přímka
nosní hrbol v. úhel posazení oka
přímka úhel posazení oka v. týlní kost (zátylek)
K = celková délka hlavy
H = mozkovna
G = obličejová část lebky
N = nosní hřbet
1 = nosní hrbol
2 = stop
3 = týlní hrbol
4 = kořen nosu
5 = koutek pysku
Čelní
sklon - stop by měl být výrazný a téměř kolmý. Kolmost vyjadřuje
vzájemný úhel, mezi nosním hřbetem(kořen) a samotným čelem
(kolmicí) . Za vzorový čelní sklon lze považovat 95o s
tolerancí 5 o a to jak minus tak plus. Upozorńuji, že
toto je považováno za ideál, kterému se přibližuje jen velmi málo
jedinců.
Snadno se hodnotí ten jedinec, který nejen že má výrazný stop,
ale také dostatečně vysoké čelo. Naopak, jen velmi složitě se
hodnotí jedinec, který sice má ne příliš výrazné čelo, ale
má jej nízké / krátké). Jen obtížně se virtuálně představuje
pokračující přímka čela, tak aby posuzovatel došel k závěru,
jak velký úhel je mezi těmito dvěma partiemi svírán?
Na následujícím
obrázku vám předkládám škálu několika možností - kolmosti
stopu.
obr.č.4
a) 85
b) 90 c) 95 d) 100 e) 105 f) 110 g) 115 h) 120 ch) 125 (
všechny hodnoty jsou uváděny ve stupních )
Celkový dojem z posuzované hlavy jako celku musí být příjemný.
Hlava by měla mít jednotlivé proporce velice zřetelně oddělené
a zvýrazněné od sebe, ale přechody a jednotlivé linie musí na
sebe navazovat přirozeným a nenásilným stylem..Stejně, jako
nepožadujeme hlavu nevýraznou, plochou bez potřebných znaků
plemenné příslušnosti, tak by tomu mělo být , pokud je hlava
extrémně ostře tvarovaná, kdy jednotlivé přechody a linie vytváří
jakýsi “krabicovitý” efekt, kdy se rotvajler podobá
spíše jaké-si kreslené kreatuře. I
tací rotvajleři jsou čas od času na výstavách vystavováni,
ale ti většinou nepochází z evropského, tedy požadovaného
standardu a chovu.
Takto utvářená lebka, je skutečně extrémní a je jakýmsi výsledkem
skupiny chovatelů, resp. všech chovatelů v jisté zemi, kde mají
poněkud jiné představy o tom, jak má rotvajler vypadat.
Na vině může být také i jejich mentalita. Oni totiž se nedokáží
smířit se žádnou původní a zamýšlenou podobou plemene, protože
ze zásady na to mají to své protože!!!!
Ale myslím si, že to má i velký význam pro evropany v poučení,
kam není třeba směrovat vývoj plemene. Do extrému a u hlavy
obzvláště.
Tím, že se “podařil” cíleným chovem dovést tvar
lebky včetně nepřirozeného úhlu a výšky stopu, včetně zakřivení
lebkovny, se také podařilo i dosti výrazně změnit tvar a
velikost oka. Tito rotvajleři mají zásadně kulaté oči, a opět
pouze buď extrémně malé až zapadlé a nebo (jako Hurvínek -
promiň Hurvínku ) vypouklé až vykulené.
J e
to skutečnost, a tací většinou Ti zámořští rotvajleři skutečně
jsou.
Ale my jsme v Evropě a naštěstí nemáme zemi původu až tak
daleko, a tak pro nás platí pouze jeden standard a ten je třeba
dodržovat a cíleně jej prosazovat při posuzování a posléze i
v chovu.
Extrémy do chovu rotvajlera nepatří, a u hlavy to platí dvojnásobně
Uši
- posuzujeme délku, nasazení , nesení a složení ucha.
Je toho mnoho, co u jedné tělesné partie se musí sledovat, ale
opět to není až tak jednoduché a vždy jednoznačné rozhodování,
proto-že není tolik partií na rotvajlerovi,jako je tomu u uší,
které při posuzování prorovnáme s partiemi vedlejšími či přímo
sousedícími , a až po pečlivém porovnání rozhodčí bezpečně
rozhodne.
Jedná se především o délku ucha a nasazení.
V praxi u délky ucha to značí, že dva posuzovaní jedinci mají
naprosto stejnou délku ucha v milimetrech.Ale jeden může mít
ucho přiměřené, a tedy požadované délky a druhý může mít
ucho dlouhé (resp. i krátké). V čem je tedy problém? Samozřejmě
že ve velikosti resp. mohutnosti lebky. Dospělý a již zcela
vyvinutý pes může mít (v teoretické rovině), ucho stejně velké
s mladým psem, který je dosud ještě ve vývoji, ale mladý jej
ke své lebce bude mít dlouhé. Na
tomto teoretickém příkladu, jsem chtěl jenom upozornit, na
nutnost citlivého posuzování délky ucha, neboť společně s délkou
ucha se také musí přihlížet k masivnosti a kompaktnosti
(pevnosti) ucha..
Masivnost
ucha- síla ušního boltce, je skutečně velice rozdílná .právě
tato masivnost se přímo podílí na některých vadách ve složení
a nesení ucha..V praxi se setkávám s jevem, který sice není až
tak častý, ale řekl bych, že se objevuje častěji a častěji.
Tímto jevem je příliš slabá stěna ušního boltce. Ucho je tak
tenké, že i při dostatečné délce, správném nasazení je
vinou zeslabení, často a především v pohybu nestabilní, z
hlediska složení ucha. Takové ucho si pes většinou skládá na
oblast spánkové kosti - tedy na bok. Přitom ucho musí být složeno
do tvaru trojúhelníku směrem do předu.
Nežádoucí,
je ucho, které je příliš masivní, kdy síla stěny boltce je
skutečně enormní a ucho je tak těžké, že rotvajler toto ucho
“neovládá” tak, jak by bylo záhodno. Takové ucho se
časem vymyká kontrole, a začnou dříve či později potíže s
nesením a složením ucha. Navíc ,hrozí, pokud pes si nedává
pozor, a nedbá příliš na kontrolované nesení ucha, že opticky
se toto ucho prodlouží,(uvolní) a je mu navíc při posuzování
vytknuta i tato vada, která nemusí být až tak skutečná.
Další
vadou, která se objevuje, je nasazení ucha. Více se setkávám s
výše nasazeným , než-li s nízko nasazeným uchem. Naštěstí
obě tyto vady nejsou až tak příliš rozšířené, a jedná se o
zanedbatelné množství takto postižených jedinců.
Opět se budu opakovat, ale nemohu jinak, než-li připomenout, že
tímto postižením (vysoko nasazené a krátké) bývají !obdařeni)
ve velké míře američtí a kanadští rotvajleři. Právě
u nich se často můžeme setkat nejen s přehnaně vysoko nasazeným
uchem, ale i zákonitě s krátkým uchem. Neboť i to je často důsledek
vysoko nasazeného ucha..
Často
se setkávám s dotazem, jak široké a jak dlouhé tedy má být u
rotvajlera ucho.??
Odpověď na tuto otázku není a ani nemůže být jednoznačná.
Jak jsem již předeslal, je vše závislé na typu a síle lebky.
Ale pokud vezmeme v potaz, že se jedná o dospělého jedince, se
standardní hlavou, potom je definice některých parametrů ucha,
jako délka a šírka možná.
viz.obr.č.5
Legenda:
a) šíre ucha c) délka ucha
b) šíre temena hlavy
d) celková výška hlavy a
+ b + a = celkové šíre hlavy
Přestože
se jedná o zcela orientační náčrt hlavy, tak i z tohoto pohledu
jsou zřejmé obvyklé parametry a to jak šíre tak délka ucha a
také i výše nasazení.
Šíre ucha obvykle tvoří 30% z celkové šíre lebky(mozkovny) a
to tak, že součet šírek obou uší by měl být minimálně 50 %
a maximálně 60% ze šírky viditelného temena .Myšlena délka
spojnice mezi jedním a druhým uchem.
Délka ucha je obvykle považována za dostatečnou tehdy, pokud přímka
mezi oběma konci ušního boltce ( špicka ucha) prochází těsně
pod čenichem(hlava ve zpřímené poloze a čelní pohled ) a nebo
jeho částí. Takový stav je možno považovat za ideální.
Procentuelně vyjádřeno, délka ucha ( c ) v poměru k výšce
hlavy ( d ) by se měla pohybovat někde mezi 5o až 6o %.
Tvar
ucha je třeba vždy velmi obezřetně a citlivě hodnotit.Ale
nejenom tvar ale také způsob nesení ucha a jeho samotné složení.
Standard hovoří jasně a srozumitelně, že ucho má mít tvar
trojúhelníku, ale již nikde se nepíše, zda-li mají být strany
takové a úhle které svírají stěny takových trojúhelníků
takové či onaké. S tím se již musí porovnat sám rozhodčí.
Samozřejmě, že jsem tento problém nadnesl záměrně, abych se
mohl i tímto bodem této partiezaobírat . Mám na mysli především
zaoblení uší, především ve špicce. Když se pozorně zadíváte
na vystavované rotvajlery, zjistíte, že málokterá partie
rotvajlera vám skýtá takovou nepřebernou škálu různých typů
zaoblení a mnohdy i s tím spojených tvarů uší, jako tato.
Setkáváme
se s tvarem, kdy je ucho velice pravidelné a sbíhá se nám do
ostré, a prudce se zužující špicky, ale také se a to dost často
setkávám s tvarem ucha, který s trojúhelníkem nemá příliš
společného. Jde spíše o tvar půlkulatý a bez evidentních rohů,
typických pro trojúhelníkovitý tvar. Ucho nesmí mít naprosto
ostré rohy, ale také bynemělo mít značné zaoblení, kdy právě
toto zaoblení dokáže změnit tvar uch, pro toto plemeno netypické..
Jsem přesvědčen, že
právě tvar ucha je u rotvajlera dosti opomíjenou partií a tedy přehlíženou.
Určitě by se tato partie měla kontrolovat a především zaznamenávat,
neboť jiný nežádoucí tvar, skutečně v poslední době se
objevující, mění výraz rotvajlera k horšímu. Z výrazu na
který jsme zvyklí, se co-si vytrácí a to je a byla by velká škoda.
Chrup
Standard hovoří
o 42 silných a zdravých zubech., které v přední části čelisti
na sebe doléhají tzv. nůžkovým skusem.
Jednoduché,ano souhlasím,.. Ale jenom potud, pokud je chrup
opravdu úplný a nemá žádný jiný defekt či anomálii.
Rotvajler, z hlediska problematiky chrupu je plemenem v celku
bezproblémovým. Nejen, že to je jistě tím, že rotvajler nemá
chovatelsky, tedy cíleně, zkracovanou lebku, ale také i důslednou
a především dlouhodobou selekcí těch jedinců, kteří si na svět
přinesli postižení či defekt chrupu či skusu apod.
Rotvajler,
jako jedno z mála plemen, měl téměř od začátku svého
standardu definován přesně stav chrupu. A tak to také chovately
bylo důsledně dodržováno. Což se dnes ukazuje, jako moudré.
Kontrola
chrupu - je a není jednoduchá procedura. Aniž bych chtěl tuto
“disciplínu” dramatizovat, rotvajler není plemeno,
které by rádo a dobrovolně s radostí ukazovalo chrup. Myslím
tím, bez náležité přípravy a nácviku.
S nácvikem se musí začínat již od nejútlejšího věku, a to
tak, že štenátku nenásilnou formou přivykáme, na naše doteky
v oblasti, kde za několik týdnů se začne objevovat skutečný a
trvalý chrup. Činíme tak během hry, kdy se štene zaměřuje především
na hru a nevnímá ani tak náš dotek a sahání na chrup či na čelist.
Z počátku se soustředíme skutečně pouze na náhodné doteky a
ještě k tomu velice krátké.
Když
začneme mít pocit, že si štene již zvyklo na naše důvěrnosti,
můžeme občas i s pamlskem v ruce objevovat intimnosti v dutině
ústní. Ale nesmíte ničím tuto činnost svému štenátku
zprotivit. Když štene i na tyto naše drzosti reaguje vstřícně,
učíme je tuto činnost již na povel, tedy např. ukaž zuby.
Pokud máte pocit, že to vašemu, zřejmě již mladému psovi nečiní
potíže, začneme měnit prostředí, ve kterém provádíme již
ne nácvik, ale trénink a máte vyhráno. Určitě
je rozdíl v ukazování chrupu mezi psem a fenou. U fen se setkávám
s problémy zřídka kdy. A když, tak většinou není problém v
psovi, ale v majiteli, který neví co po něm požaduji. U
psů, je situace jiná. Tam ochota ukazovat chrup klesá se zvyšující
se dominancí psa - samce.
Ale, abych příliš nedramatizoval, ještě se mě osobně nikdy
nestalo, že bych nedokončil u některého jedince prohlídku
chrupu.
Ovšem,
nyní se to může stát vcelku snadno. Neboť FCI vydalo nařízení,
které upravuje postoj a postup rozhodčího k těm psům, kteří
se jakýmkoliv způsobem chovají agresivně při posuzování, tedy
potažmo i při prohlídce chrupu.
Pokud
se u kontrolovaného jedince změní pasivní projevy dominance v
projevy aktivní, potom se může stát, že přestanu tvrdit,: vždy
jsem všem prohlédl chrup,,,,
Kontrolu
chrupu vždy začínám prohlídkou správnosti skusu. Jak jistě víte,
kontroluje se při tomto aktu vzájemné postavení všech řezáků,
v čelisti horní, proti čelisti spodní. S tím, že řezáků je
vždy v jedné čelisti 6 a musí být v jedné řadě, bez vybočení
a vyklonění .Pokud jsou řezáky takto v pořádku, jejich vzájemné
postavení při zavřené čelisti usedá těsně na sebe.
Řezáky horní čelisti překrývají řezáky dolní čelisti, a
to tak, že mechanicky na sebe volně dosednou (vnitřní) plochy
horních na (vnější) plochy dolních řezáků. Složité?
Nikoliv!!
Viz.
obr.č.6
1 -
skus nůžkový 2 - skus klešťový 3 - předkus 4 - podkus
Máme
několik druhů skusů, ale správný je pouze jeden. Nůžkový.
Podkus, předkus, klešťový
skus, to jsou všechno nežádoucí stavy.
Kontrola chrupu mnohdy odhalí i jiné anomálie, které nejsou žádoucí.Ve
své podstatě jakákoliv změna na chrupu je vždy závažná záležitost.
Jak jsem již uvedl, nepatří rotvajler k plemenům, které by mělo
časté a zásadní problémy s chrupem. Občas se ale setkat lze
například s více zubostí. Většinou se jedná o zdvojené
premoláry.( P1). Chovatel
sice jásá, že je lépe mít zubů více než méně, ale.....
Jásat lze z hlediska
vlastnictví tohoto psa či vzhledem ke vztahu k tomuto jedinci, ale
z chovatelského a potažmo i genetického, by měl být chovatel
ale i chovatelský funkcionář či poradce chovu obezřetný.
Docent
Zdeněk Procházka se ve své knize Chov psů zabývá v kapitole Trávící
soustava velmi podrobně stavem chrupu, a více zubost resp.
problematiku zdvojených zubů, nazývá jako patologický jev, kterému
je třeba věnovat zvýšenou pozornost stejnou, jako je tomu u
problému závažnějšímu - chudozubost / OLIGODONCIE /
Já tvrdím, že jenom pozornost je málo. Z hlediska chovatelského
a především genetického je třeba ty nejvyšší obezřetnost.
Při kontrole stavu a počtu chrupu se poslední dobou setkávám i
s nepříliš dobrým zdravotním stavem chrupu. Příčina bývá různá,
většinou se jedná o mechanické poškození zubu , ale také
sleduji výrazně změnené stavy chrupu, evidentně vyvolané podáváním
jednostranné stravy, jejichž konzistence nenutí psa téměř používat
chrup.
Proto přátelé chovatelé, zamyslete se nad způsobem krmení svého
psa, a učiňte občas změnu, aby si právě váš miláček své
zuby nezkazil nečinností a nepoužíváním nástroje, který mu
dala moudrá to matka příroda, a nebo že -by moudrá nebyla???
Vraťme
se ale ke skusu a jeho definici. Co je ještě skus nůžkový a co
je již podkus? Co je těsný skus nůžkový a co už skus klešťový?
Co je skus klešťový a co již předkus? Co je a co není -
zdeformovaná čelist? To jsou otázky, na které Vám asi od boku
každý odpověď nevystřelí bez rozmyslu.
Každý
problém, který jsem nastínil v podobě otázek, má své pozadí
a především souvislosti s daným prostředím. A
tak začněme od začátku.
Skus, dle standardu je u rotvajlera vyžadován - nůžkový.
Ale on nůžkový skus může být různý, tedy přesněji definováno,
můžeme se setkat s různým na sebe návazným postavením řezáků
obou čelistí. Můžeme, a také se skutečně setkáváme s volnějším
či těsnějším skusem. Kde je ale ještě hranice, která určuje,
zda-li je ten který skus přípustný a v rámci povoleného, či
nikoliv.
Ideální skus je takový, pokud řezáky obou čelistí na sebe doléhají
velmi přesně, a jejich přílišná těsnost nebrání volnému
mechanickému pohybu - resp. umožňují jeho určenou funkčnost.
Mezera, mezi doléhajícími
řezáky by se měla pohybovat řádově v desetinách milimetru,
tedy tento mechanismus lze přirovnat ke strojírenskému
mechanismu, z hlediska funkčnosti a především přesnosti vzájemného
postavení.
Každý
strojírenský mechanismus má dané určité tolerance. stejně
tomu je i u skusu. Pokud
je mezera mezi oběma řadami řezáků při skusu do 1 mm maximálně,
lze hovořit ještě o skusu normálním, tedy standardním. Pokud
je tato mezera větší než-li 1 mm a nepřesáhne-li 2 mm, hovoříme
o volném nůžkovém skusu. Pokud
mezera mezi řezáky je větší, než-li 2 mm, jedná se již o
podkus. 2 mm můžeme
ale každý chápat jinak, přesto-že metrická soustava je platná
a závazná pro každého z nás. Ale právě tato metrická
soustava může být pro nás v souvislosti s tolerancemi skusu závazná
až tehdy, až se zpřesní výklad standardu a podkus bude přesně
definován. U předkusu je to jasné. Tam se pohybujeme skutečně
řádově v desetinách mm, ale co podkus????
Podkus
je stav, kdy řezáky horní čelisti, překrývají řezáky spodní
čelisti o více, než-li 2 mm. Méně
obvyklý stav u rotvajlera, je situace, kdy řezáky spodní čelisti,
překrývají řezáky horní čelisti, a to jakýmkoliv způsobem,
bez ohledu na šírku takto vzniklé mezery. Tento
stav nazýváme - předkus.
Někdy se stává, že předkus zapříčiňuje pouze jeden či dva
řezáky, které jsou vyvrácené či jinak zdeformované. Častou příčinou
takového-to skusu bývá i deformace čelisti. Rotvajler
a předkus je ale naštěstí ne příliš často se objevující záležitost.
Klešťový
skus je stav, kdy se horní a spodní řezáky dotýkají svou horní
částí zubu, a nedovolují tak správné dosednutí zubů vedle
sebe (nůžkový skus)
Klešťový skus by měl být stejně degradující z chovatelského
a genetického hlediska, jako podkus či předkus. Hodnota jedince,
resp. chovatelská hodnota takto postiženého jedince je téměř
nulová. ( opakuji chovatelská ne materiální) Standard
rotvajlera ale klešťový skus připouští. Sice je tento stav
označen jako vada, ale ne diskvalifikační vada. Možná jste nad
tím nikdy nepřemýšleli, proč tomu tak je. Odpověď
je jednoduchá. Chrup každého psa, rotvajlera nevyjímaje, prochází
určitým opotřebením. A s přibývajícím věkem psa se často i
mění vzájemné postavení řezáků, především z důvodu opotřebení
- vzájemného obrušování. A
tak se mnohdy stane, že pes který dlouhá léta měl skus naprosto
v pořádku a v rámci standardu, má ke stáru tento skus klešťový.
Pokud by se tato skutečnost zjistila na svodu plemeníků, a klešťový
skus by byla diskvalifikační vada, musel by tento, byť i
sebekvalitnější jedinec, ukončit své chovné působení. Což
je , jak jistě uznáte absurdní. Absurdní i pro-to, že by se vyřazovali
pouze psi, proto-že feny nemají povinnost se nikde předvést.
A nebo by tu byla další
možnost - prostě se psům vůbec do dutiny ústní nedívat.
Což je také absurdní
a nesmyslné. (myslím tím svody plemeníků)
A
zcela na závěr naší virtuální prohlídky chrupu, bych rád čtenáře
upozornil na možnou a poslední dobou se i občas objevující záležitost
- slabá spodní čelist, resp. její nedostatečná šírka.
Mám
ověřené v praxi a vysledované, že pokud při výběru chovného
páru, jsou oba jedinci touto vadou postiženi, zcela jistě budou
postiženi potomci, a ponesou si i taková rizika, jako větší vnímavost
k vadám skusu. To,
že dojde ke spojení dvou jedinců, z nichž minimálně jeden má
úzkou spodní čelist či celkově slabé obě, je záležitost, ke
které by určitě nemělo docházet. Ale
dochází, ať již z nevědomosti chovatele, či toho, kdo spojení
doporučil. Ale
ruku na srdce, vážení přátelé, kolik je u nás posouzených
rotvajlerů, u kterých tato vada byla zjištěna a zapsána, a
kolik těchto jedinců u nás skutečně je? Na
to si každý musíte odpovědět sám. Já na to odpověď znám!!
Síla spodní i horní
čelisti musí být úmerná k celkové masivnosti lebky. Musí
se přihlédnout i k některým okolnostem, jako je věk či pohlaví.
Ale vzájemné postavení
čelistí při sevřeném stavu - kdy na sebe dosednou, musí být přesný,
a s malou tolerancí Vnitřní
stěny horních premolárů a molárů jsou zešikmeny a doléhají
na vnější zešikmené stěny protějších zubů dolní čelisti.(
hovoříme samozřejmě o již trvalém chrupu, ne o mléčném),..
O žádné mezeře mezi
dosednutými čelistmi se nikdo a nikde nezmiňuje.Anatomie lebky
nehovoří o distanci, která by měla vzniknout, mezi zavřenými
čelistmi, resp. dosednutými na sobě. Normální stav je ten,
pokud je mezera mezi čelistmi v této zavřené poloze minimální
resp. téměř žádná......................
Ale v
praxi tomu tak ne vždy bývá.
obr.
č 7
Rozevřená
horní a spodní čelist
M2 -M1 -P4 -P3 - P2 - P1 - C -I3 -I2 -I1 -I1 -I2 -I3 -C - P1 - P2
-P3 -P4 -M1 -M2
M3 -M2 -M1 -P4 -P3 -P2 -P1 -C -I3 -I2 - I1 -I1 -I2 -I3 -C -P1 -P2
-P3 -P4 -M1 -M2 -M3 -
Obrázek
č. 8
Lebka
a uložení jednotlivých zubů
Oči
- záměrně jsem si nechal tuto část na závěr kapitoly Hlava a
její posuzování.
U očí posuzujeme nejen tvar, umístění, výraz , zdravotní
stav, velikost ale také a především barvu oka. Výňatek
ze standardu jsme si uvedli na samém začátku této kapitoly.
A tak začněme umístěním
oka. Umístění oka je vcelku dobře znázorněno v obr.č. 3.
Standard nám ale příliš informací o uložení, umístění a
vzdálenosti resp. poměrné rozteče či orientační rozteče, nedává.
Umístění
oka a jeho přibližná orientace je závislá na mnoha skutečnostech,
jako například síla a velikost(šírka ) lebky a především věku
konkrétního jedince, potažmo jeho stav vývoje. Pokud
čistě teoreticky, spustíte pomyslnou kolmici z bodu A do bodu B,
musí procházet okem. Přičemž
bodem A je myšleno: bod, kde končí horní vnitřní hrana ucha a
začíná temeno hlavy Bodem
B je myšleno: střed spodní čelisti resp. oblast středních řezáků.
Spojnice mezi těmito
pomyslnými body prochází dobře a správně umístěným okem.
Oko je umístěno přibližně
v 1/3 celkové výšky hlavy (měřeno od temene po spodní čelist)
Tvar
oka - jediný správný tvar je standardem uváděný mandlovitý
tvar.Jiné tvary jsou uváděny jako vada. Ale
v praxi se setkávám skutečně s různými tvary, dejme tomu
mandlového tvaru, ale také s okem kulatým, vypouleným či zapadlým.
Tvar oka ale není ve většině případů hodnocených rotvajlerů
zásadní vadou. Tvar oka je v drtivé většině v pořádku. I když,
není mandle, jako mandle.
Závažnější
problém bývá ve zdravotním stavu oka (resp.očí) Není výstava,
na které bych se nesetkal s tímto zjištěním. Problémy bývají
různého rázu, ale ve většině případů se jedná o různé záněty
očí, které jsou neléčeny, či léčeny nevhodným způsobem.
Mnozí chovatelé, či lépe řečeno vystavovatelé bývají překvapeni
mým konstatováním, že jsem zjistil onemocnění oka či očí, a
mnohdy se jedná o onemocnění již chronické a tak závažné, že
jediným řešením bývá zásah zkušeného veterináře a následná
chirurgická úprava oka, jejímž výsledkem bývá sice radikální
vyřešení zdravotního stavu psa, ale také následné chovatelské
diskvalifikace, neboť standard podobné úpravy za prvé
nepovoluje, a za druhé většina mnou myšlených očních chorob (
chronický zánět spojivek, entropium a ektropium ) má i dědičný
základ a možné a přípustné souvislosti.
Barva
oka - temně hnědá barva, jakýkoliv odstín světle hnědé je
vadou, jakýkoliv odstín žluté je diskvalifikační vadou.
Tolik
stručná charakteristika barvy oka.
Asi se budu opět opakovat, ale já už jsem takový. O tom, co se
nedá zvážit źměřit a spočítat, má každý, kdo bývá takto
hodnocen, své a přiznejme si že i mnohdy opodstatněné obavy.
Je to přirozené a
lidské. Člověk je tvor omylný a ne až tak úplne dokonalý.
Určování barvy oka, a jeho přesnou klasifikaci, mne zajímá již
mnoho let,. V době, kdy jsem pracoval ve funkci předsedy klubu a
poradce chovu, jsem vyvíjel neustále tlak na odpovědného
funkcionáře, aby se zakoupil vzorník, který by přesně určil,
jednoduchou porovnávací metodou, které oko je takové či jiné.
Které oko ano, které
oko ne. Vše jsem inicioval několik roků, dokonce jsem vše
vyjednal písemnou formou s předsedou ADRK, kteří toto spektrum
používají /pouze pro sporné případy, stejně jako by tomu bylo
i u nás/.
Pravda je, že toto spektrum bylo vyrobené z materiálu, který
musel zaručovat stálost barvy, a tak cena byla poněkud a na svou
dobu vyšší. Ale, argumenty, které se uváděly na výmluvy, proč
se toto porovnávací spektrum nezakoupí, neměly s financemi žádnou
souvislost. Argumenty
byly jiné, a nepublikovatelné. Proč nepublikovatelné? Proto-že
by to zase někdo mohl chápat jako útok na svou osobu, a já nemám
zájem ani čas se pouštět do diskuse o tom, co kdy kdo udělal či
neudělal. faktem zůstává, že se oční spektrum nekoupilo a a
je to pro plemeno škoda. Určitě by to byl přínos pro plemeno,
kdyby se rozšířilo barevné spektrum na více barev - odstínů,
které se skutečně u tohoto plemene v souvislosti s barvou oka
objevují. Některé častěji, některé odstíny pouze vyjímečně.
Nejen,
že by se dalo lépe sledovat, jak se nám v chovu objevují barvy
oka, ale hlavně by se barvy a jejich rozsah svým rozšířením upřesnil.
Co si lze představit, když si v posudku přečteme že oko je poněkud
světlejší, či světlé, či středně hnědé a nebo jenom hnědé.????????????????????????
Nic, proto-že každý
posuzovatel má jiný barvocit, a jeho odhad je dán i stavem zraku
resp. i počasím, přesněji řečeno úrovní slunečního svitu.
Na vině není ale posuzovatel, on sice správně určí např. středně
hnědou barvu oka, ale středně hnědá má několik desítek odstínů,
Vím, že obsáhnout celé spektrum je nemožné, ale bylo by reálné,
uvést více odstínů, než-li pouze jeden.
Nemohu a nechci se smířit se stavem, že neexistuje nic, dle čeho
by bylo možné předcházet případnému sporu, vystavovatel
versus posuzovatel, z důvodu odlišného názoru na barvu oka.
Předkládám
vám pracovní verzi mnou vyrobeného vzorníku spektra, jehož
rozsah barev by měl být dostatečný. Materiál, ze kterého je
vzorník vyroben, je speciální materiál, s neomezenou barevnou stálostí..
Pouze bych chtěl čtenáře upozornit na tu skutečnost, že barvy
a jednotlivé odstíny nebudou na Vašem počítači přesné, ale
spíše zkreslené, neboť nemám tak kvalitní scener , abych Vám
mohl toto spektrum přenést v nezměněné podobě.
Záměr není předložit naprosto přesný originál, ale upozornit
na tu skutečnost, že se tímto problémem, někdo zabývá a hlavně
že je to zrealizovatelný.
viz.
obr č.9
/
ODSTÍNY NA TOMTO VZORNÍKU JSOU ODLIŠNÉ OD ORIGINÁLU /
Posuzování
hlavy - obecně
Podrobněji
jsem se zabýval těmi partiemi, u kterých jsem to považoval za důležité.
Ty partie, o kterých
jsem se nezmínil, probereme nyní, ale velmi zkráceně.
Rád bych se pozastavil například u nosní partie. Standard považuje
za správné, pokud je nosní hřbet a nos samotný rovný.
Myslíte si, že rotvajler může mít i nos jiného tvaru? Samozřejmě,
že ano. I když
není to až tak častý jev, přesto se lze setkat s jedinci, kteří
mají křivý nos, či dokonce jejich nosní hřbet vykazuje jisté
zaoblení, které se nazývá klabonos. Obzvláště
u klabonosu bych se rád zastavil na déle. Když
jsem poprvé posuzoval samostatně na výstavě, hned jsem si právě
kvůli nosní partii vyrobil své antisympatizanty, resp.
antisympatizantku.
Na straně argumentů této vystavovatelky stálo i to / jak jsem se
později dozvěděl / dosavadní výsledky a “úspěchy”
u jiných rozhodčích. Včetně specialistů.
Jelikož
se jednalo o známého psa ze známé chovné stanice, a bratra
jednoho z nejlepších psů, kteří u nás kdy byl, tak byla i
reakce na mé hodnocení značně podrážděná a velice ostrá,..
Já
jsem tohoto psa právě na této výstavě viděl poprvé, a nemám
možnost a ani nesmím a ani tak nečiním, že bych se seznamoval s
obsahem katalogu před výstavou. Za prvé mi to předpisy nedovolují
a za druhé bych se tím podvědomě mohl řídit, a to je na závadu
posuzování. Tak
- že nastoupil pes, samozřejmě ve třídě dospělých, který
nejen, že byl tak dlouhý,že by si jej pohladila celá školka
najednou, ale hlava byla tak ukázková, z hlediska vadné nosní
partie, že by to mohl být výborný studijní materiál.
Přiznám se, že od té doby jsem se již s takovým nosním hřbetem
nesetkal.
Celá
nosní partie byla nepředstavitelně dlouhá, ale to by snad ještě
nebylo tak nejhorší, kdyby jeho nosní hřbet nebyl tak vypouklý,
tedy odborně klabonosý. Jeho zakřivení bylo skutečně značné,
a nebojím se tento klabonos označit, za přednost kladrubských
klabonosých koní, ale v žádném případě ne rotvajlera. Tento
klabonos byl navíc přizdoben ne příliš slušivými vousy. Také
vada, která není až tak obvyklá, ale přesto- se v poslední době
objevující. My co se podrobněji zabýváme chovem, víme odkud vítr
fouká, jenom ti co po tom pátrají, tedy po pra původu vzniku příčiny
to jaksi zapomněli, nebo je to jinak?
V žádném
případě bych nechtěl, aby kdokoliv z vás ( majitele tohoto psa
nevyjímaje ) měl pocit, že se snažím někoho zesměšnit či
urazit. V žádném případě, jen jsem chtěl na tomto případě
ukázat na skutečnost, že i v celku ambiciózní jedinec se
spoustou kladných předností, může být v celkovém hodnocení
degradován, takovou asi pro některé maličkostí, jako je dlouhý,
křivý nos a s bohatým vousem obohacený, proto-že tento pes
nejen že byl několikanásobným vítězem třídy, ale byl oceněn
i titulem CAC. Já
takový-to znak považuji za velmi závažný a nepřehlédnutelný.
Pysky
- by měly být černé., přiléhající a koutek by měl být pevný.-
uzavřený. Nic z toho, čím se “honosí“ nejeden
moloss. Někteří rotvajleři, kteří jsou poněkud v konstituci lépe
založení, a jejich některé partie jsou téměř na hranici
lymfatičnosti, mají poněkud problémy s uvolněnými koutky či
celkově uvolněnými pysky. Pokud se jedná skutečně o uvolněné
koutky včetně dásní, mění rotvajler dosti výrazným způsobem
vzhled, a blíží se vzhledem k některým dogovitým plemenům.
Ale ani tento jev není
tak častý a obvyklý, ale přesto se objevující.
Pro dnešek
zatím vše - zdraví František Šmíd v.r. ..
Obr.
č. 1 Cita vom Sittard a její dcera Esra vom Sittard - zpravodaj
ADRK č.11/94
Obr. č .2 Šmíd
Obr. č. 3 Z knihy ROTTWEILER od A.Pienkosse s laskavým svolením
paní Verlag Brökela
nd
Obr. č. 5 Esra vom Sittard - zpravodaj ADRK č.11 / 94
Obr. č. 6 Šmíd
Obr. č. 7 Šmíd
Obr. č. 8 Z knihy ROTTWEILER od A. Pienkosse s laskavým svolením
paní Verlag Brökeland
Obr. č. 9 Šmíd
Žádná
část této publikace, nesmí být reprodukována, ukládána do
informačních systémů, nebo rozšiřována jakýmikoli prostředky,
elektronicky, mechanicky, fotografickou cestou, záznamem nebo
jinak, bez předchozího písemného souhlasu autora.
Toto neplatí pouze pro majitele serveru určeného pro příznivce
a majitele rottweilerů - www.rtw.
Zpracovala:
Klementová
Hana