1.část - Statické a mechanické posouzení

Statické posuzování - nebo také posouzení psa v klidu, je velice důležité, z hlediska zařazení konkrétního psa do té které “jakostní” třídy. resp. si mapuji, jaké šance pes má, a porovnávám předvedené jedince. Na každém jedinci nejprve zkontroluji zásadní partie, sledovatelné v klidu.

Především chrup ( úplnost, druh skusu,síla a šíre čelistí a jejich vzájemné postavení), dále oči ( barvu, tvar, umístění, zdravotní stav a případné nežádoucí anomálie), rozsah znaků a jejich barvu, stav a kvalitu srsti. Především se zaměřím na podrobnou prohlídku hlavy, tedy u Rotvajlera asi nejzásadnější plemenný znak. Kontroluji tvar lebky, poměr lebkovny k nosní části, rovnost nosního hřbetu, čelní sklon. Dále sleduji pigmentaci dásní, zda-li jsou požadovaně tmavé , stejně sleduji, zda-li je nos řádně pigmentován, zda-li není na této partii znatelný úbytek pigmentu .
Podrobnou prohlídku hlavy končím kontrolou uší, kdy se snažím po celou dobu posuzování psa, kontrolovat nejen tvar, nasazení, ale také jak pes své ucho (uši) nese a jak s ním “pracuje”, a to při různých, pro psa většinou nepřirozených situacích. Právě při takových situacích se pes dokáže odhalit ve své plné “nahotě” a tak lze vadu v nesení či složení ucha právě v takových momentech spatřit.Proto neustále sleduji všechny v kruhu nastoupené jedince,.. Mě nestačí, když vystavovatel určitým způsobem upraví ucho svému svěřenci pouze v momentě,kdy je cílem sledování panem rozhodčím. Tento nešvar se čas od času skutečně na výstavách objevuje. Stačí se jen pozorně dívat. A věřte, že jsem zaznamenal ( co by divák) toto upravování i u velice úspešného a tudíž i do naší špicky patřícího jedince, a to ne jednou.

Tvar, nasazení a délka uší, jsou atributy, se kterými toho nelze moc vymýšlet. Tam to prostě je a je to stav, který nemohu jako rozhodčí přehlédnout. Ale způsob nesení a různé změny tvaru ucha (složení ucha)během předvádění, to sledovat lze. Sledovat se tyto změny ale musí velice citlivě. Rozhodčí by měl toto plemeno znát velice podrobně, aby mohl vycítit - co je normální a přirozený stav vzhledem ke vzniklým situacím v kruhu, a co nemá s přirozeností nic společného.

Po kontrole hlavy, srsti a znaků ( u psů stav varlat) si začínám podle zjištěných vad či nedostatků takto prozatím zkontrolované jedince rozdělovat do kvalitativních tříd. V praxi to znamená, že vycházím nejen ze zjištění, jak kvalitní je konkurence, ale také a to především, jak je který jedinec zatížen nedostatky a především jejich důležitost, z hlediska nežádoucích odchylek od požadovaného standardu.
Tak-že mnohdy je o výsledku posouzení rozhodnuto již na začátku posuzování, přesně řečeno při statickém posouzení. Pokud jsou zjištěné vady skutečně zásadního významu a jsou v rozporu s požadovaným standardem, neměl by takový jedinec již mít možnost zasáhnout do konečného pořadí a špickovém hodnocení ani nemluvě.

Ten, kdo se zúčastnil některé významnější výstavy rtw, například v zemi původu tohoto plemene, tak si jistě všiml, jakým způsobem se posuzuje tam. Naprosto stejně, jak já jsem popsal v úvodu, ale s tím rozdílem, že majitel se okamžitě po prvotní kontrole pana rozhodčího, tedy po vcelku povrchní a ne příliš zevrubné prohlídce, dozví známku, jakou může psovi maximálně dát, i kdyby byl v mechanickém posouzení nejlepší.

Abonentům na výbornou, rozhodčí nesděluje nic, ale čeká je i o tu výbornou ještě boj.
Tak-že se setkáváme v zahraničí se situací, že se pan rozhodčí při prvním pohledu setká s nedostatkem ( například ne-příliš dobře složené ucho či nedostatečně ohraničené znaky na hlavě či na hrudníku a majiteli psa oznámí ne příliš lichotivou zprávu .( velmi dobrý nebo dobrý - sehr gut nebo gut ) Jsem ale přesvědčen o tom, že z etického hlediska je třeba na jedinci nehledat pouze nedostatky, ale také přednosti, a jen tak může být celé posouzení a následné hodnocení spravedlivé a komplexní.

Předvedený jedinec musí být vždy a za každou cenu kompletně posouzen.

 

Výstavní postoj

Při statickém posouzení jest od vystavovatele, až na malé vyjímky, požadováno, aby svého psa představil v tzv. výstavním postoji. Výstavní postoj si mnozí vystavovatelé mnohdy skutečně neumí představit a zrealizovat už vůbec ne. Výstavní postoj by měl zvýraznit především přednosti vystavovaného jedince a ukázat skutečnou přirozenou eleganci toho kterého rotvajlera. Výstavní postoj se nechá vcelku dobře nacvičit. není to v žádném případě dlouhodobá záležitost, ale těsně před samotnou výstavou to určitě nestihnete.Výstavní postoj je pro psa stav, který mu není až tak nepřirozený a dá se i říci, že pokud má standardní charakter, je vcelku i ochotný spolupracovat s vystavovatelem.

Výstavní postoj není nutný pouze k posouzení a předvedení předností, ale je nedělitelnou součástí závěrečného defilé, kdy se skutečně i k tomuto přihlíží, při rozdělování titulů a pořadí.

Často se stává, že se sejdou naprosto stejně kvalitní jedinci, a rozhodčí se má rozhodnout spravedlivě pro pořadí vítězů a nemá na to své rozhodnutí příliš času a prostoru. Potom rozhodují i takové niance, jako vystavovatelský um předvádějícího.

Chyby, které vystavovatelé dělají nejčastěji, vychází z nezkušenosti a neznalosti, ale pozor, také i z přehnané horlivosti a napodobování situací z jiných výstavních kruhů, kde se ale pohybují jiná plemena ( mám na mysli především plemena ovčácká).
V prvém případě si většinou nováček, příliš ani neuvědomuje, že by jeho pes měl stát jinak, než stojí.Já jako rozhodčí nemohu na tento nevyhovující stav postoje vystavovatele upozornit a ba co už vůbec ne, nemohu mu v kruhu radit, jak lze psa postavit lépe.
V případě, který zmiňuji jako druhý, jde o určitou horlivost, kdy vystavovatelé své rotvajlery fixují do výstavního postoje, který by možná slušel německému ovčákovi, ale určitě ne rotvajlerovi. Tito vystavovatelé svého rtw postaví tak, že tento postoj nemá absolutně nic společného s přirozeností a s anatomickými možnostmi rtw. V praxi to vypadá tak, že rotvajler je před rozhodčím a diváky natahován na pomyslný skřipec, a je v takové maximální poloze, že by jej snad pokácel i slabý vítr. Jeho pánevní končetiny jsou posunuty extrémě dozadu, a hrudní končetiny musí takto postavený jedinec mít pochopitelně vyvráceny do předu.

Rotvajler není ovčák, rotvajler je rotvajler. A jeho anatomie jej předurčuje k postoji přirozenému, tak jak ukládá jeho standard.

F.Š

Shrneme-li tedy vše, co jsme si v předchozí kapitole řekli, tak můžeme výstavní postoj považovat za nedílnou součást výstavního předvedení a následného ocenění. Nácvik výstavního postoje by měl být stejně samozřejmý, jako například příprava na ukazování chrupu a zvykání psa na blízkou přítomnost cizí, resp.. druhé osoby ( rozhodčí) Ti, kteří měli či mají to “štěstí“, a jsou majiteli až příliš sebevědomého rotvajlera, jistě chápou má slova daleko lépe, než Ti, kteří začínají a s tímto plemenem nemají dosud mnoho zkušeností.

Nácvik výstavního postoje není cvik, který by patřil k těm složitějším. Ale jedno úskalí přeci jenom tu hrozí..Pokud zvolíme ne příliš vhodnou metodiku, můžeme tak docílit opačný efekt, a váš rtw se již nikdy nepostaví do vámi požadovaného postoje.Já si dovolím tvrdit, že více než 60% rotvajlerů, je výstavní postoj dán již od přírody a nemusí se nacvičovat. Stačí, pokud je takový jedinec správně veden a vychováván, a nevadí mu ani přítomnost jiných lidí a potažmo i jiných rotvajlerů.

Výstavní postoj je téměř totožný s postojem, který psi využívají ve smečce ke zvýraznění a upozornění svého okolí na své přednosti ( ať již charakterové tak i fyzické) Známe-li svého rotvajlera dobře a máme jej dobře zvládnutého, tak vlastně Vás již žádná práce nečeká.

Ti z vás, kteří musíte svého rotvajlera výstavní postoj učit, se především zamyslete nad tím, zda-li se někde nestala chyba ve výchově a zda-li je skutečně s charakterovými vlastnostmi vašeho rotvahlera vše v pořádku.Tam je totiž nácvik a náprava ne příliš snadná a s jasným výsledkem. Pokud máte pocit, že váš rotvajler je O.K. tak směle do toho.

 

Nácvik výstavního postoje: k samotnému nácviku přistoupíme až tehdy, kdy skutečně víme, že váš pes není schopen se sám postavit a předvést, dle vašich představ.
Nácvik postoje je třeba provádět náhodně a ne pravidelně, a nikdy nesmí být těsně před či po výcviku, či po situaci, kdy byl pes za cokoliv potrestán. To je zásada číslo 1. Zásada číslo 2 je ta, že nácvik neprovádíme déle než 15 minut a ne každý den.
Kdy tedy přistoupit k nácviku? Vždy tehdy, kdy na svém psovi vycítíte, že má radost a chuť se něco učit. Totéž ale platí i pro cvičitele!!!!

Psy se zvýšenou dominancí, která hraničí až s určitou averzí a nevraživostí k ostatním psům, je třeba k tomuto nácviku vést z počátku odděleně od okolí. Opravdu ale jenom zpočátku.
Jedince, o kterých víme, že příliš sebevědomí nemají a jejich dominance je nevýrazná a zastřená, naopak je třeba při nácviku využívat kolektiv psů a lidí. Ale opět pozor. Nesmí nikdo z přítomných tomuto psovi dát jakýmkoliv způsobem najevo, nadřazenost a nutit jej k podřízenosti, právě při nácviku výstavního postoje. Potom by mohla nastat situace, kdy si pes vytvoří určitou spojitost s nácvikem a s opakujícím se degradováním od druhé psa a je jednou pro vždy dobojováno.

Pozorní návštěvníci výstav, si jistě ne jednou všimli, že se čas od času v závěrečném defilé představí i tací vystavovatelé, kteří k dobrému výstavnímu postavení využívají určitou, většinou velmi vysokou dominanci svého rotvajlera ( vesměs se jedná o samce), ale bohužel na úkor svých soupeřů, které většinou, takové chování tohoto dominantního rotvajlera, mnohdy i záměrně takto vedeného, velmi rozruší a vyprovokuje k chování, které je na úkor klidného předvedení.Je pouze na rozhodčím, aby toto chování rozpoznal a zjednal si v kruhu pořádek. Já osobně rozpoznám, který takto označený “provokatér” to činí proto, že vystavovatel jej nemá zvládnutého či se jedná o chybu ve výchově v horším případě charakterovou anomálii, nebo je tento pes tak záměrně veden, aby odradil ostatní vystavující od snahy se bezproblémově předvést.Stejně tak dobře rozpoznám záměr vystavovatele, využít ke své seberealizaci k úspechu, ostatních, nic netušících vystavujících aktérů.

Několikrát jsem byl svědkem situace ( jako divák) kdy pozdější vítěz své třídy, se takto psychologicky vypořádal se svými soupeři a bylo rozhodnuto.....

Vraťme se však k samotnému nácviku. Nácvik výstavního postoje musí být od počátku veden tak, aby pes neměl pocit, že se jedná o něco ne příliš přirozeného. Žádný pes, a rotvajlera nevyjímaje nečiní s radostí nic, co mu nepřipadá přirozené a normální. Tak.- že od samého počátku jen a jen samá přirozenost.
Prvním předpokladem ke zvládnutí tohoto stavu, je:že pes již umí pečlivě a přesně cvik stůj, a že při tomto nácviku nedošlo k chybě a určitému narušení vzájemného kontaktu a vztahu.
Myslím tím, nesprávně prováděný nácvik s použitím neadekvátní metody, resp. použití hrubé metody. On totiž povel stůj dovést do dokonalé podoby, není až tak snadný cvik, což mi zkušení výcvikáři jistě dají zapravdu. Pokud pes cvik stůj nemá dosud nacvičen a nebo je právě ve fázi výcviku, potom je třeba zvážit, co je důležitější. Jestli přerušit výcvik, nebo zda-li je příprava na výstavu až tak důležitá.

Předpokládejme, že vše je v pořádku, a začínáme nacvičovat postoj.
Z počátku, nesmíme psovi umožnit, aby vůbec postřehl, že činnost kterou s ním provádíme je cílená a záměrná. Žádné povely, na které je zvyklý na cvičišti, žádné příkazy a přísnost, žádné změny intonance a pokud možno (výcvikáři prominou) žádná přehnaná důslednost. Jen tak se cvik stane v budoucnu pro psa radostí.

První lekce je prováděna v místech, kde nebude příliš rušen okolím. Postupně ,dle vývoje a stavu přípravy lze psa více a více zatěžovat okolními vjemy.
Se psem provádíme aktivní přesuny, tedy aktivní krok při kterém zastavujeme, ale ne tak,jak jsme zvyklí při nácviku či cviku chůze a zatavení.
Toto přerušení provádíme zvolna a sledujeme při tom postavení (nakročení) obou párů končetin, a zcela zastavíme až v tom momentě, kdy máte pocit, že by to mohlo být to pravé a ořechové výstavní postavení. Z počátku si vám pes bude často a rád sedat, neboť obzvláště mladí psi ve výcviku, budou mít v hlavě zmatek. V žádném případě nenuťte psa aby si ze sedu okamžitě stoupnul a už vůbec ne žádný mechanický a hlasový povel. Stačí, když se opět rozejdete a situaci po několika krocích z opakujete . Nepoužívejte povely, které jsou standardní pro výcvik,... To je velice podstatné a důležité, pokud si nechcete narušit koncept dosavadního výcviku. Způsob a druh povelů si zvolte v závislosti na dosavadní výchově a návycích vašeho rotvajlera.

Zcela jistě, každý majitel rotvajlera ve chvílích, kdy se necvičí a nejsou žádné povinnosti oslovuje a chová se ke svému psovi jinak, než-li obvykle. Tak právě z těchto situací je třeba vycházet a pokračovat v nich při tomto nácviku. Je to snadné. Od samého začátku učíme psa dostávat se do výstavního postoje na povely nestandardní a mnohdy i neobvyklé a především originální vůči budoucím soupeřům ve výstavním kruhu.
Pokud máme pocit, že zastavení pro naše úcely výstavy, pes začíná zvládat a reaguje na naše “nestandardní” povely, jako např.:kocourek,panenka či zdrobnělina jeho jména apod., pak teprve začínáme pracovat na samotném zpřesnění cviku až do úplné dokonalosti.
Podstatné je ale ještě připomenout, že výstavní postoj a jeho samotné provedení, není výsledkem jednoho povelu a jednoho cviku.

Na samotný postoj je třeba vždy před samotným konečným povelem psa připravit. V praxi to znamená, že se musíte sám sebe naučit, jak psa na následný cvik upozornit, a jak u něj vyvolat maximální soustředění a koncentraci, bez kterého sebelépe připravený postoj je k ničemu.

Snad nejosvědčenější metodou je zafixovat psa na jinou osobu či předmět, resp. pamlsek, a tento objekt mu zafixovat do jeho paměti s tím, že reaguje i na pouhé označení objektu. Při vyslovení a označení osoby či předmětu, pes svou oblíbenou věc hledá či očekává. Zapomene na vše a soustředí se na právě vyslovené. S tímto motivováním se nesmí ale příliš často hazardovat. Neboť váš rotvajler velice brzo pozná, že se jedná o blamáž a že nic z toho, co mu slibujete nepřichází.

Výstavní řády upravují povolenou podporu psa, a tak by jste se měli před výstavou velice podrobně seznámit s pravidly, které určité postupy přímo zakazují. A dle těchto platných výstavních předpisů zvolit přípravu svého psa.

Výstavní postoj by měl být co nejvíce přirozený. Výraz předváděného jedince by měl být velice pozorný a ušlechtilý. Nesmíme mít pocit z postoje, že se jedná o strnulé a zkamenělé zvíře. Ušlechtilost a krása musí právě v této poloze být markantní.
Zkušený vystavovatel se snaží o to, aby byly vidět přednosti, ale také aby byly některé drobné nedostatky potlačeny. Je jen na rozhodčím, jak si poradí s dobrou či špatnou prací vystavovatelů.
Závěrečný výstavní postoj, to není jen a pouze část předvedení jedince. Ale je třeba v něm vidět i celou přípravu a celkový stav vystaveného rotvajlera. Jeho zdravotní, psychický a fyzický stav - to vše lze vyčíst ze závěrečného defilé a jednotlivých výstavních postojů.

Shrneme-li vše, co jsme si dosud o výstavním postoji řekli, je třeba učinit za vším řádnou tečku. Tak-že:
Na co především dbáme při postoji psa :
- celkový výraz nesmí být strnulý a odevzdaný
- pes je maximálně pozorný ale ne vzrušený
- se zájmem sleduje okolí a je schopen reagovat na naše případné usměrňující povely
- jeho chování je vyrovnané, neprojevuje se štekáním ani jinými hlasovými projevy
- dbáme na správně neseném krku .( Ne skloněný a ne příliš vztyčený)
- správný postoj v požadovaném úhlu ,obou párů končetin
- sledujeme kladení tlapek ( případné vytáčení)
- kontrolujeme lokty, a celou partii zad
- průběžně kontrolujeme, zda-li pes nemá na obličejové části sliny - které odstraníme
- neustále si udržujeme bezpečnou vzdálenost od ostatních předváděných psů

SEBE I PSA UDRŽUJEME V MAXIMÁLNÍM SOUSTŘEDĚNÍ.

 

Mechanické předvedení - nebo také předvedení v pohybu.
Nejprve si ale musíme vysvětlit proč mechanické předvedení a co vše se pod tím skrývá.
Pro mnohé vystavovatele, i ty zkušenější, existuje pouze jeden druh výstavního pohybu a to klus. Je to vcelku logické. Rotvajler je klusák a tak klus je mu naprosto přirozeným pohybem, tak se musí tedy na výstavě pohybovat. Samozřejmě, že je to pravda, ale já bych se chtěl zabývat pohybem poněkud v jiné rovině.

Z pozice posuzujícího. Jsem znám tím, že u mne rotvajleři při posuzování jsou v pohybu poněkud déle,( ale samozřejmě s citem a s ohledem na stupeň hodnocení a možnosti vystavujícího) než-li u jiných kolegů rozhodčích. Mám k tomu samozřejmě své důvody, o kterých si také něco řekneme.

Než-li přistoupíme k vysvětlení významu a úcelnosti mechanického předvedení, rád bych vám vše vysvětlil názorně na jednom případu z praxe.

Je tomu již mnoho let, kdy jsem hospitoval na jedné vcelku významné výstavě, která byla pro plemeno rotvajler i výstavou speciální, a sešla se na ní skutečně na svou dobu celá špicka našeho chovu, neboť součástí této výstavy byl i svod plemeníků.Hospitoval jsem u rozhodčího, kterého si nelze jinak, než nevážit - pana Františka Lukeše.
Po počáteční selekci, kdy se zadaly známky VD a D nám zůstalo v kruhu ještě dostatek psů, kteří téměř všichni měli šanci stát se vítězi či postavit se na pomyslnou bednu.
Rozhodčí se rozhodl, jakým způsobem podělí dosud předváděné psy a přesto vše konzultoval se mnou.S pořadím nešlo jinak, než-li souhlasit. Pes, kterého rozhodčí předurčil na místo první, mne však zaujal svým zhoršujícím se pohybem. Aniž jsem mé zjištění rozhodčímu řekl, požádal jsem jej o dalších 10 minut pohybu pro zúčastněné s tím, že určitě výsledné pořadí bude jiné.
Nemuseli jsme nechat běhat psy až těch požadovaných 10 minut, ale stačila poloviční doba a první dva psi rázem odpadli, laicky řečeno - situace zralá na ručník do ringu.
Majitelka aspiranta na vítězství to vše ale chápala a myslím si že i dodnes chápe jinak. Nešlo zde o fyzické síly, těch měl pes skutečně na rozdávání, nehledě k tomu, že se jednalo o skutečně krásného jedince, kterých ani dnes není dostatek.

S přibývající délkou pohybu se objevovali nedostatky a vady, které by na jedinci neunaveném a nezatíženém nikdo neobjevil.

Po výstavě jsem vystavovatelce vysvětlil, oč jde a proč jsem nabyl přesvědčení, že ne vše je s pohybovým aparátem, konkrétně pánevních končetin v pořádku.
Reakce byla taková, jaká byla.
S odstupem času se můj odhad potvrdil. Tento pes měl výsledek DKK velmi vysoký a jeho postižení bylo skutečně výrazné.
(Jméno psa a chovné stanice neuvádím záměrně, neboť se jedná o renomovanou chovnou stanici. )
U druhého zmiňovaného psa, nešlo o problémy s pohybem, ale o skutečně slabší fyzickou kondici, která měla za následek, jeho naprosté svalové uvolnění, a jeho dosud pevný hřbet se uvolnil takovým způsobem, že to muselo být zřejmé i laikovi, že jeho pohyb není v pořádku.

___________________________________________________________________________

Na této malé epizodě jsem chtěl názorně poukázat na důležitosti a významu mechanického posouzení, z hlediska pohledu rozhodčího. To, co mnozí vystavovatelé občas považují za zbytečně a svým způsobem i ponižující, je ve skutečnosti nutné, důležité a nezbytné.

Chov a výcvik psů je svým způsobem sportovní činnost, a i když mne samotnému dnes již běh nepřipadá až tak jako normální a přirozená činnost, musím počítat a předpokládat, že pokud půjdu svého psa kamsi vystavovat, musím počítat s tím, že pokud o něco půjde, a ono vždy vlastně o něco jde, že se mohu setkat s požadavkem pana rozhodčího : tak přátelé běžíme a ještě alespoň 10 minut a a a .......................co pak.???

Pohyb psa má význam v tom, že rozhodčí si velice dobře zmapuje jednotlivé partie psa a jejich kompaktnost a návaznost na sebe.
- mechanika pohybu
- délka kroku,prostornost,
- postavení končetin,
- druh a způsob pohybu,
- celkový dojem,

V mechanickém posouzení má rozhodčí možnost toto provádět jak samostatně, tedy pouze jeden konkrétní pes v pohybu, kdy si vlastně rozhodčí potvrzuje některé zjištěné nedostatky a chce si je potvrdit, a nebo také se při samostatném pohybu zjišťuje postavení (zadní i přední) obou párů končetin - sbíhavost či rozbíhavost a potažmo také případná křivost či vytáčení některých partií končetin ( tlapky, boky,kolena , hlezna apod.)
Pokud se mechanické posouzení provádí společně, tedy více posuzovaných se pohybuje najednou, potom má rozhodčí jedinečnou možnost porovnávat,.
Pokud mám již dobře zmapované všechny klady a nedostatky a mám jistou představu o jednotlivých šancích na umístění, mohu a často i přikročuji k vytváření pořadí, dle zjištěných poznatků a dle způsobu pohybu a celé prezentace toho kterého jedince..Recept je jednoduchý. Na špicku se umístí ti lépe vypadající a bojující.Je dobré nenechávat na prvním místě vždy toho nejlepšího, tedy abonenta na první či druhé místo. Ale je třeba v čele pomyslného peletonu měnit pořadí, a to z jednoduchého důvodu.
Především být se psem v čele od začátku je nesmírně namáhavé, a to nejen fyzicky ale i psychicky. Tak-že já vlastně byť v dobré víře, svým způsobem mírně takového špickového jedince znevýhodňuji oproti ostatním. Tím, že měním pořadí na špicce, ale i dále v poli, dokážu motivovat i ty vystavovatele, kteří motivaci na zadních pozicích jen s obtížemi nacházejí.

Způsob pohybu :

Způsob výstavního pohybu je jediný - klus. Souhlasím, ale jen částečně. Rotvajler je klusák,. a jako takový musí být předveden. Definice pohybu psa - klus je asi zřejmá i začátečníkům.
Ale, já bych přesto si dovolil upozornit na tu skutečnost, že není klus jako klus.
Zcela odlišný způsob klusu uvidíme u německého ovčáka, dobrmana či rotvajlera. Proto je třeba velkého citu a znalosti posuzujícího - při pohledu na klusajícího rotvajlera, aby odhadl a rozpoznal co je a co není typické při tomto pohybu pro toto plemeno.
Musí se při tom brát zřetel na každého jedince jako na individualitu, a při posouzení kvality pohybu (klusu) přihlédnou k jeho konstituci a dalším anatomickým okolnostem.. to, ale v žádném případě neznamená, že pokud požadovaný klus je nekvalitní, je tento jedinec omluven, pro svou nedokonalou či extrémní konstituci.

Citlivě přihlédnout k dalším okolnostem, nic více tím není myšleno.....

Mě, co by rozhodčímu, ale k mechanickému, tedy komplexně mechanickému posouzení, pouze předvedení v klusu nestačí. Na to, abych si učinil ucelenou představu o každém posuzovaném jedinci, tak je musím sledovat při třech základních způsobech pohybu, se kterými se každý z nás na výstavách běžně setkává.
- klus
- rychlý krok
- uvolněný krok

Klus jsme si již částečně vysvětlili, ale co je myšleno rychlým a uvolněným krokem?

Povel krok vydává rozhodčí v momentě, kdy má pocit a přesvědčení o dlouhém klusu, a že je nutno změnit rytmus pohybu. Ti z vás, co vystavují jistě dobře ví, že není až příliš snadné udržet při kroku předváděného rotvajlera v klusu, aniž by neměl snahu přejít do mimochodného kroku. I to je jeden z důvodů, kdy já osobně posuzuji rotvajlera v klusu, ale i krok psa mne o mnohém přesvědčí či napoví.
Uvolněný krok je takový způsob pohybu, kdy jsem například zaneprázdněn posuzováním jiného psa či se řeší organizační záležitosti spojené s posuzováním, a tak tehdy vystavovatelům doporučím, aby touto uvolněnou chůzí své psy uklidnili a vlastně připravili je i sebe na další boj o pořadí.To jsou vzácné chvíle odpočinku pro všechny zúčastněné v kruhu, krátký odpočinek, uvolnění a očekávání věcí příštích. Ač poznatky z tohoto stylu pohybu z hlediska posouzení nemají téměř žádný význam, přesto si zmapuji takto se pohybující se jedince a některé již zjištěné nedostatky se mi potvrdí, stejně jako je tomu u předností.

Pohyb rotvajlera je skutečně alfou a omegou výstavního ohodnocení a případného úspechu.
Právě zvládnutý pohyb na výstavě, mnohdy potlačí drobné nedostatky v exterieru. Přiznám se, že i já tak rozmýšlím.
Čistě v teoretické rovině,pokud se ve finále setkají tři naprosto (teoreticky) stejní a vyrovnaní jedinci, o pořadí rozhoduje pro mne hlavní plemenný znak - hlava a jako druhý atribut je pohyb.

pokračování.....................

 

Připravil a zaslal: František Šmíd

Zpracovala: Klementová Hana