Poslední tady zůstal sám pejsek. Jak jsem již předeslal, papírově se jmenuje Abel Berix, my mu však nostalgicky říkame Xari. Jsme na to jméno tak nějak zvyklí. Ani nevím, čím to je..
Zdá se, že se nudí a nemá si s kým hrát. A tak obtěžuje mámu i ostatní velké psy. Poskakuje kolem smetáku, okusuje na co přijde a snaží se zabavit jak se dá. Jak se tak na něj díváme, jak vyskakuje a obrací se ve vzduchu, vzpomínáme na naše první štěňata RTW. Pocházela z českého chovu a rozhodně žádnou velkou aktivitou nepřekypovala. Tedy spíše težcí flegmatici. Ale i přesto jsem s ním nadělal mnoho zkoušek, ztrávil pěkné časy na kynologických táborech u Jindry Pocnerové v Roudnici. Ale to už je dávno..
Jak se vede malým cestovatelům ještě nevíme, ale přejeme jim štastnou cestu, pokud možno s minimálním počtem zvratků..
Dva měsíce se zdaji krátká doba, zvlášť když uvážíme, že první 3 - 4 týdny štěňata jenom spí a žerou. Teprve druhý měsíc se začínají projevovat a zkoumat okolí. Ale i za ten jeden měsíc aktivního života měsíc jsme si na ně tak zvykli, že nám po nich bude moc smutno.. (A to i přesto, že zničili na co přišli).